koho jsem miloval a kdo mne pokřtil vínem
to, co jsem zachoval se nedá nazvat splínem
a tak si tu žiji sám o vodě a o chlebové kůrce
zapomínám, že v tom závodě, jsem já tvůrce
a tak bloudím a vidím, jak lidí spolu žijí nežijí
někdy i trochu svítím, když slyším číst poesii
srdce mám, jak přijímač, není jen krátkovlnný
chytávám lidské bolesti a pláč, ten láskyplný
chtít, aby nám život aspoň znovu zachutnal
aby, jak čerstvý chléb a pivo a zima ukrutná
na nebi plném hvězd a v zemi vlála pšenice
a roztál ten srdeční led, ta chvíle, roky, tisíce
slepýma očima, co máš, říkáš si, teď se stref
že tančila jsi až, když v řekách stoupla krev
když láska přestala počítat od jedné do pěti
chtít žít s jizvami v očích, v srdci, v paměti
