stojící příkrovem světla vzplál
zrcadlila smutek, jak papírový otčenáš
kdo vyhraje v lásce není král
barva bílá, kam utek pro proslovy 911
když zvedneš hlas, ale ne ruce
je konec srdce z dětinských obrátek
jak mimčo být a palec cucej
tam, kde končí láska, je jen začátek
držící mě táhly aniž musely
vědět, kdy zvednout ruku k pozdravu
pěsti zvedat chtěly nechtěly
dokázat srdce pozvednout nad hlavu
zdvednout k prosbě, k modlitbě
z nás ve večnosti hodiny bije červená
prach se v mě víří důvěřivě
hlas co nepohostí, jediný uslyší je 911
