29.6.08

Kniha...

Když dostal jsem tu knihu
a vzal ji do rukou svých,
měl jsem blízko k hříchu
a pocit, že je z posledních.

Jak zvykáme si na lehkost,
tak přibyla mě k ní tvá ruka.
Co vepsala v tváře upřímnost,
příběhu dívenky a kluka.

Slova co znáš tak zblízka,
oprýsknou bez lásky a snění.
Velká touha po malých vískách,
kde najdem všichni naplnění?

Stačilo málo a dětský kabaret,
zmizel tou pravdou vět až lavina,
hrdina nebyl z města Nazaret
a dojímá mě jenom květina...

Jsou dny, kdy uléháš si
a jako plamen ohřívá tvou misku,
tak říkám si, jak málo stačí,
aby tvá duše neskončila v písku?

Možná je jen jedna jediná,
věc co protřepe a naplní tě,
že kniha knih není nevinná,
teď poznáním, že můžeš být i dítě...

Jsou různé dny a šlápoty v písku,
jdou vpřed, jak kola traktoru,
473 stránek životního zisku,
co dostalo mě zase nahoru.

Poznání bolí a tvoje lekce
plná fantazie, barevná a hustá
že to co se rodí, nejde lehce,
k tomu dojde i má duše pustá.

Jsou slova spoutaná a volná
co třeba jedno - čokoláda?
Štastný, že sedím v laguně života
a plyne kol jen věta, mám tě ráda...

------------------------------------

věnováno Vladimírovi V.

28.6.08

Dovolená...


Příboj a rozpálená těla,
tos přece vždycky chtěla,
důvody utopiti v písku,
to byl náš prvotní přístup.

Slunce co pere bílé kůže,
vítr co chladil nepomůže,
příboj co zkrápí svou tříští
a my jsme naše slza příští.

Jsou dny, kdy vězíš po kolena,
v písku svých starostí a vlny
jdou k tobě, šeptají dovolená,
jak dovolit si plynout život plný?

MZ

Probuzení...


Hrubá a maličká dlaň plná mozolů,
to bylo babička, když zvala mě na horu...

Sluníčko vyšlo a ty ještě spíš,
vstávej ať zvíš to a ruka jde blíž...

Dotkla se, letěla myšlenkou posedlá,
zvala mě docela, v životě do sedla...

Chvěla se starostí, lákalo, voněla,
zářila radostí, byla tak dospěla...

Jenom tak pohladit a tvými dotyky,
ožil jsem já svůj den, babičko má, díky...


MZ

26.6.08

Chvění...


Chvění až celá rostu....
při dotyku tvé kůže,
co obraz srdce zmůže,
vyvolat tvoje muže,

až z konečků prstů....
co jen hladí tváře,
kdy vytrvalá záře,
jak vůně od oltáře,

jde stavět spousty mostů...
jsou dny, kdy svítá,
hodně pomalu a chytám
hrou svalů zbitá,

pal - ozvalo se od palpostu...
a hlavně našich děl,
se stali madly těl,
až člověk uletěl.

Chvěji se, když s tebou srostu...

24.6.08

Bez lásky...



Vnímáme lásku jako zvěř.
Urvat, utrhnout a zakousnout.
A nikdo neví, že se dnes,
odehrál boj, co mohl rozhodnout!

Víno, svíčku? Co je láska?
To dřevo v krbu praská.
Objevíš, že pravdu má ten co laská.
A možná, že si duše mlaská?

Vnímáme sebe, ale jsme celek?
Láska je vývoj lidí, co chtějí.
Láska je výboj a ne zmetek!
To přes to, co nám o ní vyprávějí...

Láska je s námi, není bloud.
I my, co jsme tu dnes sami,
můžeme ten boj rozhodnout.
To padlý anděl křičel: "mami"!

Poutá nás víc nežli pouta,
víra, že my jsme ti vyvolení...
Věříme v život sdílný a věčný.
Bez lásky nejsme nesmrtelní...

MZ

Krása ?...


Krása jen pro krásu,
vymysli její chuť.
S vlasy třebas do pasu
a víš, že to byl lup.

Darovat než krásu vědomí
sebe sama možná.
Jak nás ta krása osloví?
Od povrchu až do dna?

Sama pro sebe je
krása mrtvá a bez ní
život krutý je
v obrazech přízemních.

Kdo přivlastní si krásu,
jenom tak, jen pro ní...
Ať má i vlasy do pasu,
má peklo neplněných přání.


MZ

Každodenní otázka...


Uvnitř svých životů
jsme padlí andělé.
Máme víc než slotu
v nohách své postele.

Jsme výrazem boha,
duality tvarů a barev.
Jsme nedospělí - no a ?
Když bojíme se tmy a kurev...

Všichni maj právo na život!
Ale co láska? Tleskat?
Jsi její lodivod!
Tak o co jde dneska?

MZ

🤍 Vybraný příspěvek

Rok Ohnivého Koně. I-ťing: předpověď pro rok 2026

Tenhle text není „věštba, která má pravdu“. Je to roční orákulum: dvanáct obrazů pro dvanáct měsíců. Pokud čekáš jistotu, doporučuju daňové ...