kladu své otázky
to do náručí vran
a odlétají do dálky
jako vše, co mám
i věc nepodstatná
smítko v oku hraje
změní krásu v úzko
že si nevidíme ráje
a hejno vran odlétá
s otázkou po potravě
možná jsem popleta
co nemá jasno právě
když nejsi schopná
uvidět za sebou sebe
je přeci vada drobná
že nevšimneš si nebe
Michal Zachar
...............................................
Až bude všechno vysloveno a nesčíslněkrát opakováno,
až se místa, která jsem navštívil, události, které jsem prožil
a kroky, které jsem ušel, přetaví se ve vzdálené vzpomínky,
pak nezůstane nic než čistá láska.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ