zastavuješ čas svými slovy
co proháněl srdce v lidech
čím se leje olej do soukolí
o radostech, a o soucitech
chvíle, když se ženou stává
slovem vyhrknutým ze tmy
a ty jsi dívka šedá, popelavá
tušící až se s láskou setmí
rozsvěcuješ život životem
a svíčky neshoří tak brzy
dříve já stával za plotem
a zbývaly mi ďáblovi slzy
podobná růženkám s trny
jak růže po zdi, když vzlíná
prosekal cestu skrz skvrny
ten, co měl srdce plné vína
