touha je jaksi potlačená síla
co pohání nás jako motory
jsi černá a nebo šedá i bílá
jen nebýt zlým až kovovým
k objektům své touhy blíž
možná si sáhneš na šroubek
uchycení svých dějů, co sníš
abys měl plombu na zoubek
pluj životem, cesta je štastná
přístav bez falešných skel
zrcátek, říkajíc jsi krásná
bez toho, že bych moc chtěl
touha je spokojenost v sebe
neměnit, co je dávno stejné
když hledáš v životě nebe
neměň, co je samozřejmé
Michal Zachar
..................................................
