v podstatě se v ničem neliší
skvělost rána, které září hodinu
od kapek toho času, co do číší
v té krvi, co s ní v srdci spočinu
kapou život přes tisíce let
jestliže hledáš Boha, ztrácíš ho
naše pravé já už Bohem dávno je
zlepšovat ne sebe ani bližního
potřebuje jen milovat s pokojem
jak jsem tě lásko mohl nevidět
................................................
Viděl jsem hory jako hory a vody jako vody.
Když jsem šel hlouběji, zřel jsem,
že hory nejsou horami a vody nejsou vodami.
že hory nejsou horami a vody nejsou vodami.
Až nyní, když jsem podstatou mám pokoj, protože nyní
vidím znovu hory jako hory a vody jako vody.
