Hroby času

když zloba dává zlobu

v srdci na místa určená

jíme ovoce svých hrobů

a neumíme dělat ramena

na věci, co nás schvátí

při běhu života v nás

jdou proti nám ti kati

kterým říkáme, náš čas

neotvírejme hroby času

když zahrozíme sami sobě

pěstí bolavou, když spásu

v sobě oživíme a ne v hrobě

Michal Zachar

.....................................

jestliže si svou lásku neseme pohřbenou v sobě,
co z nás vlastně může vyzařovat ven?

Dotkni se - Touch me

když lehkým dotykem

rozezním tvé struny

nevím zda-li smím až sem?

ač duše sténá "umí"

jak dotknout se, že líto

je jí až opouští tvé dlaně

minulé a budoucí jsou síto

že nevztáhneš je na mně?

pohladit malým dotykem

je lepší nežli prázdná slova

tak přejdi cestu s chodníkem

a dotkni se mně znova

Michal Zachar

.....................................................................................................

Soustředíme-li se na přítomnost, budeme ji moci zlepšit.

A zlepší-li se přítomnost, potom i to, co se stane, bude lepší.

Přání

chtěl bych se naučit

spravovat kameny

prasklinou vodu pít

sát horské prameny

všechny ty možnosti

změn, co nejdou ven

dotýkat s něžností

vědom si všech jmen

která ti zůstanou

aby jsi donaha

kamínkem pod vodou

našlas, co pomáhá

Michal Zachar

...............................

všichni známe lidi, kteří se snaží skrýt
svou laskavost za ironii a lhostejnost,
jako by láska byla synonynem pro slabost...

Everytime we touch

moc přítomného okamžiku

co dávno nikam nespěchá

slétl jsi s křídly a TY v mžiku

potkal jsi svého člověka ...

zas máš svůj prostor a řád

to jenom tvé tělo moc chce

přát si jen ať je to napořád

a vidíš, co kdo jí za ovoce ...

všechno je dotyk tvého já

je v přítomnosti tady a teď

tak vnímej, jak se odevzdat

dřepni a naslouchej si hned ...

Michal Zachar

...............................................

pro pana Eckharta Tolleho

Lupič duhy - The Highwayman rainbow

zářivá barva duhy

spojuje zemi i nebe

kdo je první a druhý

nevnímám vedle tebe

splynou naše duše

jak z duhy barvy

praskáš tak suše

motýl je z larvy

křídla když rozloží

mačkaná v barvě duhy

v zajetí slov nezažít

malujem skrz srdce pruhy

Michal Zachar

---------------------

Někdy se stane, že prohrajeme.

Je, ale lepší prohrát několik bitev za své sny,

než se nechat porazit, aniž víme, proč bojujeme....

Vzteklí Andělé - Furious Angels

jsme vzteklí andělé

co nesestoupí z nebe

jsme svoji přátelé

jednoho znáš - sebe

když stvořil náš bůh

na nebi svoji sféru

nezapomněl, že dluh

upíšeš na atmosféru

vztahů, co jsou krach

a nejen z důvodů cen

tak zvyš o jeden mach

rychlost s níž letí den

rozhodnutí je začátek

tvého nového dne i noci

jak pouhroužit počátek

na místo bez pomoci

vzteklí jsme andělé

že unáší nás proud

na místa na něž nesměle

nesmíme ani vzpomenout

Michal Zachar

...............................

Někdy k nám požehnání přijde jako rána.
A třebas i rozbije okno.
Tak se nebojme větru, co jim vnikne dovnitř.

Láska, láska.....

chvíle, co teď jsou
myšlenkou jen
obrazy, prý lžou
a derou se ven...

atmosférou doby
ber vše útokem
mozek nepochopí
krok za krokem...

nač je vědět
a hledat-li JSEM
když jít a sedět
je jak noc a den...

kdy zapomenem
že dotek není sex
jak připomenem
lásku nevypít na ex?

po douškách pít
a přikusovat tělo
takhle si lásky sníst
co by se ráčit chtělo...

Michal Zachar
............................
Lásku nemůžeme najít v někom jiném, ale jen sami v sobě.
Prostě ji probudíme.
Ale aby se to stalo, potřebujeme druhého člověka.