Smutek (Kim)

dal jsem ti do ruky svůj život

a možná neodhadl jsem tvou nosnost

jako když dopila jsi tehdy pivo

zahodilas mou lásku pro svou volnost

stojíme tu k smrti vyděšení a víme

že tramvaj do stanice touha je teď pryč

štípáme do tváří, dělajíc, že spíme

když jsme si k životu právě zahodily klíč

kam vlastně odjedou ty noční linky?

doprovod už není potřeba, je nám přeci dost

tak v klidu bez lhaní jsi u maminky

bolest se ptá než dosedá, čí jsem teď host?

vzala jsi sílu z rozhodnutí do dlaní

vytrhla ses i kořeny srdcem z toho všeho

a to všechno bez lásky, bez ptaní

jsi dospělá, ale trnem z růže do mrtvého

Michal Zachar

................................................................................................

Proto jsi básníkem, šťastný člověče, aby ses pokusil
ze všeho hořkého a zlého vyčarovat nějakou smutnou krásu.