někdy nevidíme slova
jen pro všechnu tu iluzi
že opakovat vše zas znova
je míchat krví lásku v difůzi
s viděním pravdy slov
a to v zrcadle našeho času
jsem obrazem toho, co je zlo?
a nebo i dobro má svou krásu?
procházím nevědomím
do schodů paměti si klapu
už kolem nikoho neohromím
starými komnatami si sám šlapu
vzpomínky neurčují život teď
toulají se v limonádě mysli tvojí
i proto řekni MILUJI TĚ, teď hned
a vypij je hned, než se stanou zbrojí
Michal Zachar
.................................................................................................................
Cesta není od člověka daleko;
jestli považujeme Cestu za něco nadlidského,
nad člověkem, není to pravá Cesta.
jestli považujeme Cestu za něco nadlidského,
nad člověkem, není to pravá Cesta.
