kolikrát napadnul sníh
vydal se život pápěří
kolikrát se závoj zdvih
než se zas vnoří do peří
chvění v nás svolává
chuť dotýkat se srdce
když tulák nemrava
polechtá nás prudce
a bránicí polapen syčí
vzduch do našich plic
ozvěnou šelestu křičí
chtěl jsem tě mít víc
láska je silou spoutání
když sebe milujeme
nikdo se ti neubrání
s kým taky pobudeme?
těšení vloček tančících
je vhání do očí s páskou
možná nechtěls plačící
co to má společnýho s láskou?
Michal Zachar
.........................................
Skutečnost, že nás někdo miluje,
nás málo uspokojuje.
To, co nás činí vskutku šťastnými je,
že my můžeme někoho milovat.
