vzhlížím k prostoru
co nás obklopuje
jsem za potvoru
co si vše pamatuje
když stáda chodila
k řece Tigris pít
tak se zde zrodila
chuť člověka BÝT
a tak jako jazyk nabírá
vodu trochu slanou
láska mu v mysli zabírá
chuť na vybranou
stejně jak řeka bere vše
nespoutaně se valí
kdo z nás se leká krádeže
ať se chytne skály
do časů tisíců let seběhlo
že vzali nám i vodu?
to nám to rychle uběhlo
kašlem i na svobodu?
láska je krásná představa
že voda je i čistá
bez bahna změn zůstává
asi jsem optimista
Michal Zachar
-----------------------------
Je tedy nutno každodenně bojovat,
abys proměnil svou touhu brát
ve vůli dávat a souběžně i přijímat
to, co se ti druhý rozhodl nabídnout.
