zas jednou nedáváme pozor
kvůli čemu jsou tu závory
světla, jak na táboře dozor
náraz a najednou nic nebolí
kde jsem a hrát budu příště
promysli si vše, než se položíš
jaký budu nosit dres a čí hřiště
říkáš si v pádu, že tohle neumíš
a pak najednou jdeš k sobě
tam dovnitř a bubny rachotí
máš pocit, že jsi už v hrobě
hele naši leží támhle naproti
proč myslíme jen na to svoje
běžíme životem na konec pláně
život je jak půjčky za hotové
když nikdo z nás nejezdí za ně
chceme vyrůst v první velikosti
a nikdo vlastně nemá dost
pak úsměv zbavíš minulosti
než zbude jenom lhostejnost
Michal Zachar
....................................
Mnoho lidí se dostalo dál, než mohli,
protože si o nich někdo jiný myslel, že mohou.
protože si o nich někdo jiný myslel, že mohou.
