narodit se je být vybrán
nikdo zde není náhodou
s tváří člověka se dívám
bolest a radost duší zvou
dostávám svobodu a víc
zase mám novou identitu
krev pluje žilou na měsíc
nádoba Boha v neurčitu
přicházím z hlubin všeho
tam, kde rozléhá se nic
jsem dobrý i trocha zlého
jsem člověk a nic víc
Michal Zachar
.........................................................................
Říká se, že si Bůh pamatuje. Snad si vzpomene, že ten, kdo je jako Bůh ví, kdo jsme my. Nezáleží na tom, zda to víme my. On to ví. My na to přijdeme. Časem. A když ne? No a co? Máme ho přeci oba celou věčnost.
