vzdal jsem se lásce
křídla jsou polámaná bojem
a mečem si už jen klestím cestu
vystupujíce lesem pomalu až na vrchol
letěl jsem a šel za tajemství svého srdce
přiblížit se k poznání zlomku života
kterým zakrýváme svou nahotu
my, co jsme v srdci Boha
a přitom jsme ptáci prostoru
jen zavření v klecích z myšlenek
sami bez možnosti roztáhnout křídla
v kleci se totiž nedá rozletět se do světa
tak spolu mluvíme melodií beze slov
a ty mi přesto pořád ještě nevěříš
slábneme silou nevyslovených
to jen srdce udrží pravdu
