Když ráno zmáčklo,
osu tvého obojku,
tak i slunce klaplo,
naprázdno dole na dvorku...
Obojek silný ocelový,
a kolik sbíral do krásy?
Když obejmul krk, kdo ví,
uviděl tolik co asi...
Jsi žena rozkročená?
A nebo jen cudně stojící?
Sundáš-li si vlasy z čela,
připoutáš víc než jen sanici!
Připoutáš pohled nový,
silou co není vidět!
A obojek ocelový,
ti klidně může chybět...
MZ
xxxxxxxxxxxxx
věnováno Svatavě a nikomu jinému...
autorem obrazu - Radka Kuželová
