Osvětleni svitem střípků zrcátek,
berem vše kmitem bez všech pozlátek.
Střípky jsou dny co vryjem do paměti.
Splněné sny, co máme nejen jako děti.
Každý je cenný, když kousek odrazí.
Světla, co pryč z cely snu tmu dorazí.
Odrážet světlo to není naše povinnost.
Nesvítí peklo a i nebe má pak brzo dost.
My nejsme světlo a ani jeho zdroj.
Chci kvítí, aby rostlo a nebyl žádný boj.
Každý z nás se bál světla, že na něj taky narazí.
Střípek skla nelhal, že shořím, když ho odrazím.
Ta tmavá místa v srdcích čekají na světlo denní...
Chceš tady něco změnit a čekat až na rozednění?
MZ
