Nevinná pohledem sbíráš doteky svých snů.
Jak jediná paleta malíře snových pokojů.
Šmouhy a obrazce vítání nového světla.
Vlétla jsi do malby bílá a celá jsi zbledla.
Záchvěvy vzpomínek leží teď na stěně pokoje.
Dnes byla dobrá zeď, vzala to bez boje.
Umíme přijímat šmouhy ve světle příštím?
A světlo po stěnách duše nám príští.
Kam steče ? Aspoň, že na zdi kousek z nás zůstane.
Mnozí jsou bytosti sezdané, za námi seslané...
MZ
