Z mých snů zbylo jen chvilek pár.
Slunce našich dnů, tma nočních stvůr...
Tlačíme dvoukolák vzpomínek trpkých plodů.
na vrchu jeden kabrňák vykládá o at-once módu.
Že vždycky shora shlíží jen jeden?
Ta potvora jablko, co zabíjí jedem!
Když vyšplháš až nahoru a jsi první v hoře,
jablíček co nemají oporu, mrtvých zbylo tu moře.
Podtrhnout, rozříznout, spálit a zničit až na X!
Chceš-li snům uprchnout, ať žije MATRIX...
MZ
