pátek 27. února 2009

Sweet Sacrifice (Modlitba)


VŠEMOCNÁ LÁSKO
PROSÍME O MILOST
DEJ AŤ TĚ NIKDY
NIKDO NEMÁ DOST

JSI DÁVANÁ BRANÁ
KRÁSNÁ BEZMOCI
JSI SVĚTLEM RÁNA
A TMOU DO NOCI

A HLASEM MÍRU
ZPÍVEJ NAD VĚKY
JSI SPÁSOU K DÍLU
STVOŘIT ČLOVĚKY

Michal Zachar
................................

čtvrtek 26. února 2009

Rozdělení člověka



Všem nám řekli.
Vstaň člověče!
A buď na věky!
Co ti uteče?

V ráji světlo.
Peklo nebylo.
Vše se hnětlo.
Aby ubylo...

Lásky sdílení.
A vidíš hada.
Rozumu trápení.
Má ho ráda?

Napadlo muže.
Co nebyl nadán.
A z člověka růže.
Je Eva a Adam.

Michal Zachar
...........................
všem, kdo věří

Úsvit



jak zjistit stav věcí?
když hledáš úsvit
slunce vstává přeci
a platíme za jeho úklid

hledáme síly na to?
proč vlastně žít
už netřpytí se zlato
stačí prý jen chtít

neplivej do zrcadla
špinavé neodráží nebe
jen bezpráví,  co nedopadla
ne na zem, ale do tebe
 
kdo silnější je?
kámen nebo květina
zrcadlo život přitahuje
a tak se za úsvitu zase začíná...

Michal Zachar
...............................
poděkování


středa 25. února 2009

Nothing compares


když už tak jdeš
pralesem života
víš, co doneseš
tam, kde je Golgota

na kříži vztyčen
uspěchanou lůzou
ten, co všem křičel
že láska je můzou

každý, kdo víš
co neseš si sebou
pro oči pravdivý
staň se neposedou

poslechneš život
nebo jen uspěchán
utáhneš v mysli plot
s ničím nevyrovnán

své kříže máme
a ve víře víme
když nepočítáme
že bdíme či spíme?

Michal Zachar
..................................
 věnováno krásné dívce s krásnýma očima

sobota 21. února 2009

Odpuštění



beru si každou příležitost
kterou mi život nabízí
jen jednou mineš a zlost
nevrátí to, co nezmizí

a někdy třeba nevrátí se
a ty stojíš a nevíš jak
změnit způsob zeptání se?
kdy vrátí se ten bílý pták?

v zobáku s malou snítkou
vyhlásit boj vší rutině
neser se tady s řečí plytkou
změnit se dá i nevinně

životem rychlým ve vteřině
poznáš, kde peklo je i ráj
když ti rozum poradil tak líně
chybu svou jsem udělal

věřím a potkávám své anděly
nebo ďábly s jejich splíny
jen ukázat, co mi život nadělí
mohou jen oni, nikdo jiný

Michal Zachar
.........................................
chyby jsou dobré, když se neopakují

Probuzení ze sna


zrádná chvíle v kouřící
mlze odplouvá po řece
vzbouzíš se vonící
zaseklá kapka, co neteče

a chvíle je mouřenín
HLEDAJÍCÍ světlo tvé dlaně
láska uhasla kamením
co vrháme na spící - "hr na ně"

jsem lásky nesyta
chvějícím srdcem louskám
když usedneš do ticha
těl spletených, jak houska

jsi gejzír, který překypuje
světlem, co vhání sem svit
do očí studní, co navštěvujem
ber živou vodu, ta se dá pít

Michal Zachar
........................................
láskam našim...


Obrazy


když lásku štětcem
nakreslí tvoje ruka
tak staneš se tím hercem
v divadle sem tamťuka

co ťuká, ťuk, ťuk
na plátno své symboly
a ty si říkáš kluk
no snad se mu to zahojí

když kreslíš obrázky
na břehu rybníka
tak maluj dlaní od lásky
a odměna je veliká

ne všichni ti, kdo malují
si svoje štětce perou
tys udělal, že dávájí
lásku čistou a celou

a víme, jak se odrazí?
v očích kolem je tichá
modlitba za tvoje obrazy
dědečku, tys moje pýcha

Michal Zachar
......................................
všem, co malují pro svoje vnučky a nejen pro ně...


Co hledáme u svých učitelů



Odpovědi hledané u svých učitelů.
Kroky, co vkládáme do jejich šlépějí.
Vkládáme na ně role spasitelů.
A chceme v mrazu, ať nás zahřejí.
A to i přes to, že oni učí nás.
Že my život vnímáme si jinak.
Že třeba kopřivou nespálíš mráz.
A vzorce nepochopíš v přítmí kina.
Když vyrovnáš se s jeho těžkostmi.
A vítězstvími a uvidíš jeho kostým.
Vyučování je seznámení s možnostmi.
Učit se je učinit pro sebe něco možným.

Michal Zachar
--------------------
všem absolventům a Andree

Klíč k tajemství


Když na půdě hledáš.
Ten klíč, co odmyká.
Ta tajemství, co nemáš.
Jen prach tě polyká.

Jsi dítě, které poznalo.
Svět bolestí a smutku.
A věří, že by zůstalo.
Štastné bez zármutku.

Jak často hledáme klíč.
Co zavírá nám poklady.
Až jednou upustíš míč.
To láska ti vše napraví.

Teď máš vše i tajemství.
I ty, co tehdy byly pryč.
Dospělost není ztratit panenství.
Láska je ke všemu ten klíč.

Michal Zachar
-----------------------
všem čtenářům knihy Tajemství


Andělská tvář



energie tvého pohledu
kterou jsi mě ozdobila
naráží v drobnohledu
na sklíčka, co mne poranila
střípky maličkých dnů
co vytavila něčí zlost
zaseklé v dřeni pohledů
nejsou nám pro radost
pinzetu, skalpel a laskavá
slova, co čistí tvoji tvář
sem tam i kapka krvavá
z ruky, vytahující zašlou zář
to kapka z krve člověka
jenž neleká se střípků
uvízlá v pleti proseká
cestu ke světlým zítřkům

Michal Zachar
.......................................
všem, co dali do mlýna svou trošku


Srdeční misky


Když dotýkáš se

Dlaní horkou od lásky
Jen zalykáš se
Když prsty najdou oblázky

Na pláži těla
Stavíme hradby z kamene
A nebo skvělá
Je i z písku, vzpomeneš?

A pak náhle příboj
Spláchnul vše, cos postavil
Nikdy žádný výboj
Nezničí záznamy těch chvil

A i kdyby hrom
Proměnil vše ve sklo a písek
Vyrostl jsi v strom
V jedné z tvých srdečních misek

Michal Zachar
..............................................




čtvrtek 19. února 2009

Na křižovatce


V klidu dne jdeš.
Na křižovatku života.
Sem tam klopýtneš.
Kolem vše klokotá.

Pohladíš rozcestník.
Vybrat si svou stranu.
Kdo pak řekne dík?
Žes nezabloudil k ránu?

Hledáš kudy jít dál.
Ale voda živá není.
Studánku zanes kal.
Kamenem na prameni.

Pocestný poutník hledí.
Jen nevidomě do dálky.
A mozek tiše velí.
Jdi křižovatkou do války!

Vlevo či vpravo?
Vpřed ukážeš či vzad?
A na co máme právo?
Nestát, jen Lásku rozdávat!

Michal Zachar


Odpovědi II.


Dnes zase vyjde slunce.
A pokolikáte už?
Všem, cos řekl, zde jsem.
A dokázat, jsi žena, jsi muž.

Vždy, když síla opustí tě.
Jdi vůlí vpřed!
Probuď své hravé dítě.
Jsi tu zpět!

Jak dělat, že už nic není?
A bolest přetrvá...
Láskou zbavenou všech chtění!
A víš, co potrvá...

Michal Zachar
.............................
Vlastě

pátek 13. února 2009

Odpovědi I.


srdce jsou složená
z úlomků kamene
jsou i v nás vložená
kdo z nás si vzpomene?

jsem srdcem z kamene
vždy stejně horoucím
v odlescích plamene
zachraňme tonoucí !

v nás navždy vložená
bez názvu, bez jména
v doteku pohlazení
láska je a nebo není !

Michal Zachar


středa 11. února 2009

Oheň v polích


to je tvoje a to mé
zasazujem semínka
ohně do země hotové
ať roste v plamínkách

zalévat jen živou vodou
to je přeci samozřejmé
copak už někdo jinou
vodu vlil do černozemě?

sledujem výkřiky popela 
co dusí kořeny ohně
až ztichne rámus docela
jsi plamenem do pochodně

rudé plameny šlehající
úrodných lánů našich polí
nevidíš hořet hledající?
neslyšíš ani to, co je bolí?

Michal Zachar