skvoucí se tiše v dějinách
prohlédl jsem a řekl ách
čemu, že říkáme naděje?
láska, že jemně zahřeje?
svit kalným ránem prosekl
tmu slasti až bol utekl
a mračnou chmuru ve tváři
odlesky meče jenom ozáří
tak směle kráčím k rovinám
když dáváme si lásku hrám
co šikmě ční mi do života?
třpyt z úsměvů nanobota
Michal Zachar
-----------------------------------------------------------------
Rozum se na delší dobu zastaví v životě mnohokrát.
Srdce jen jednou.
Srdce jen jednou.
