Zobrazují se příspěvky se štítkemstrach. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemstrach. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 22. října 2021

XYZ

žijeme časem, až z něj zbydou okamžiky
nemluvíme hlasem, který je pro romantiky
přítelem běhu, co odpočítá tempo marše
nehledáme něhu, dovedla by nás jen k arše
jazykem slov pijeme poháry slz na řasách
okamžik vdov, když radost nahradila strach
vykřičet lásku, co nahradila hloupé pověry
a dostaneš v sázku bez srdce různé poměry
zapomínáme věrnost životu vzít si do krve
nádech je věčnost, vydechni prosím poprvé

sobota 18. ledna 2020

Vyprávět


jsem v nebezpečí ze svých ztrát
které jsem přestal propíjet, ale žít
hledám si v sobě hřiště, kde si hrát
když tvá láska je to, co chci mít

kolikrát jsem si už řekl dost než
zamávám z vrcholu hory a skočím
představy jsou jen klidný sen a lež
zapřáhnu v letu slunce, jsem kočí

podívej se, kolik je kroků k tobě
za všechny dny světa nenacházím
pro tebe srdce nikde nežli v hrobě
jsem ten, který sám nerad sází

a divíme se, kdo že za nás říká
všechno, co není v skutečnosti svět
falešný ráj, kde se nikdy nenaříká
o tom, vám chci v srdci vyprávět

Neexistuje způsob, jak správně či nesprávně vyprávět svůj příběh. jen si buďte vědomi okamžiku, kdy vás přepadne touha jej vylepšit. Pamatujte si, že příběh, který vyprávíte je základem pro váš život. A tak ho tedy vyprávějte tak, jak byste chtěli, aby vypadal.

neděle 18. listopadu 2018

Teardop


pokaždé, když vyháníme ze stínu
dupající ježek a okovanou botou
tak ještě víc se ti k srdci přivinu
 a vnímám, co hraje mou hmotou

nikdo neví, jak blízko a jak daleko
kam se vydávají stíny za světlem
odvahu vyměnit dudlík za mléko
když ráj shořel těsně před peklem

vítězové a poražení hrající mnoho
byl jsem tam teď a už budu navždy
všechny pocity vpluli do jednoho
vážně jsem já to, že jsem každý?

sobota 13. ledna 2018

Tlumočník


někdy už jen tiše pozoruješ
co se vlastně děje kolem
a s míčky slov si nadhazuješ
kdo je židlí a kdo stolem

já sledující duší bez pohledu
pocit odpojený bez těla
zažitý zážitek čí? bez ohledu
zda by to chtěla, nechtěla?

aby nakonec nebylo tak žalu
chráníme se odpojením
bohužel však srdečního svalu
a bez něj se neožením

vzít si za svůj stav hrůzy, děsu
a jak dotkne se mne silně
tak možná se jenom víc třesu
a zhasne mi ve svítilně

ne plakat, už neumím brečet
už neumíme ani řvát
za to však dokážeme klečet
hrdě a asi napořád

všechno to začlo kdysi dávno
když se v nás skryl strach
kdy už si řekli, že když přáno
uchrání to pel na řasách

když umíme zrušit nevinnost
dotekem bez srdce, co má
sílu jako pravzor a povinnost
nalézt své srdce doma?

jsme nomádi digitálních pouští
bojíš se, co z nich vyskočí?
srdce je tvou a morovou spouští
láska se žije, ne tlumočí

úterý 5. září 2017

Křižovatky z cest


a zase stojí na křižovatce a povídám si se zdí
kolena jdou sama vratce a vržou, že to nezní
komu dáme svoje dny, když noci jsou a budou
vteřinu za vteřinou spí, svědomí hrazené nudou

za peníze nekoupíme lásku nebo spásu pro Boha
k ránu snad trochu chrápu, nespí mé duše výloha
proutníci povážlivých stezek, upletli si pomlázku
kam si zajíc vleze, do křoví, do košíku? pro lásku?

stojíme na prahu svého srdce a není dobré žít kříž
krom těch, co nevěří smrtce a nejdou k dobru níž
křižovatky srdcí vždy táhnou, kam? to je nasnadě
možná, že jen navždy, nepřestanu vnímat beznaděj

středa 12. července 2017

Strach na řasách


z mlhy vycházejících vlků
se do dlaní vloudí strach
a hrdličky nikde, ani vrků
 a tma ti usnula na řasách

slyšící bolest, šumí moře
tlukotem tlapek do mechu
a v očích vidíš sebe hořet
po trnech šlapat bez dechu

a tak se chodíme sloučit
živoucí duše, co jsou mrtvi
ptáš se mě, co je to soucit?
to je tvá bolest v mém srdci

středa 22. března 2017

Sedmá tvář


jít cestou tmavých koutů
co dávají to, co nehledáš
dostáváš tváře od mrzoutů
že strach srdcem vymetáš

a zbytky smetí od kejklíře
otevřít je, skočit do dna pít
životem žít v dobré víře
milovat znamená uchopit

hledáme cesty, kde nejsou
vypráví z nás bolest a strach
 všechny čekajíc tvář sedmou
láska je tvůj dech na řasách

SEDM TVÁŘÍ TEMNOTY

neděle 3. ledna 2016

THE HOPE


jsem kořistí strachu
snadnou možná až moc
a do zrníček prachu
křičí bolest, skoč jen skoč

nejhlubší jazyk duše
zpívá v přítomnosti lásky
a prach se sype suše
jak vlna vlnou na oblázky

do zasnění zraněními
potvrzují si svou identitu
bez naděje nijakými
je moře z lásky, bez soucitu