Zobrazují se příspěvky se štítkemčas. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemčas. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 11. února 2018

Do konce času



někdy jsou slova na přítěž, stačí doteky
život se pod věčností pomalu stmívá
ač nejsem Alaladin, tam v dálce daleký
i kdybych umřel, zůstaneš ve mě živá

říká se, že věčnost smrti začíná láskou
když žiješ pomalu, jen po sekundách
navždycky je dech tvůj mou poukázkou
k hostině na níž si nikdo nepochutná

a tak se dáváme do tance, co nekončí
včera možná mi chyběla tvá pokora
ruka tvá pohyby srdce srdcem dokončí
z atomů skládá se zítřek jako opora

v náručí tisknout dokud zas neuvěříme
že nikdo neumřel, dokud se ještě zpívá
nazí nežli odejdem ještě se zapotíme
i kdybych umřel, zůstaneš ve mě živá

sobota 11. listopadu 2017

Když dýcháš do mých snů (Breathe you In My Dreams)

foto

vystupuješ ze sna do mé země
přicházíš sám do mé reality
a i když srdcem říkáš neměj
strach jen, že budou zneužity

teď vidím tvé konečky vlasů
křičívám ve snu do tvých uší
já už nechci pro svou spásu
být někým, kdo je aniž to tuší

mou zem smáčí slzavé deště
a vnímám taky jejich  chuť
má vlastní hrdost říká ještě
pod nohama křupe už jen suť

a tak rozbíjím okna a pláču
a když odcházíš, volám stůj
ty poslední, jsi první ze všech hráčů
když dýcháš do mých snů ...

čtvrtek 1. června 2017

Hodinky


chvěji se, jak ruce na dívčím klíně
a její tvář usmívá se za oknem
podobná mechu a kovadlině
jsem v suchu, nezmoknem

květina se odvíjí, jak dech na skle
v tichu Bethovenových symfonií
vizitka srdce, co vidím na rtech
že už rozbité se dál nerozbíjí

fotografie mrtvých jsou smutnější
a když svět hrůzně poloplný krás
s kytičkou uschlých slz konejší
vše, co ti zbývá je slovo zhas

chvěje se v klíně láska po záruce
a že poslední G bod je malinký
co máte natažené,? ale ruce...
nikdy ne ruce, jen hodinky

sobota 13. prosince 2014

Safe & Sound


mezi myšlenku a skutečnost
pomalu dopadá stín
proměna klopýtá v ozvěnách

i světlo dotklo se tě pro radost
a já nevím, co s tím
když tu ležíš tmou zvrásněná

jsi volavka mých tužeb z nocí
včerejšek jako nůž
zakrojil do zítřka, co mi nepatří

vidět v tvých tvářích lásku moci
a s ní vybarvit růž
 a tou vymalovat nejen záňadří

už nikdo nikdy nevidí ten květ
co přebývá v lásce
jsem jiskra, jsem srdce, já hlas

nahota nutí mé smysly bdět
ty jsi duše odkrytá
a uvidět tě, dám všechen čas

úterý 27. srpna 2013

Zbytečnost


v podstatě se v ničem neliší 
skvělost rána, které září hodinu
od kapek toho času, co do číší
v té krvi, co s ní v srdci spočinu
kapou život přes tisíce let

jestliže hledáš Boha, ztrácíš ho
naše pravé já už Bohem dávno je
zlepšovat ne sebe ani bližního
potřebuje jen milovat s pokojem
jak jsem tě lásko mohl nevidět

................................................

Viděl jsem hory jako hory a vody jako vody. 
Když jsem šel hlouběji, zřel jsem,
že hory nejsou horami a vody nejsou vodami. 
Až nyní, když jsem podstatou mám pokoj, protože nyní
vidím znovu hory jako hory a vody jako vody.