samota zažehnává klid
já vzdávám se svých těl
a tam, kam vchází svit
myšlenku nezapomněl
že vzdávám žal kráse
to, aby netrpělo bytí mé
i smrt je třeba ke spáse
už nedělím dobré či zlé
posvítit v duši lucernou
do pohádek se navracíš
tys nám dal sílu niternou
už každý ví, že teď spíš
nejsme jen schránkou
tělo, srdce a ostrý meč
to tys byl tou stránkou
když smích chytala křeč
četli jsme tě neznabozi
pro příští bránu k síle
tak zase jsme tu bosi
a pokračujeme v díle
Michal Zachar
-----------------------------------------------------------------
památce Václava Havla
