čtvrtek 27. prosince 2018

Dýchá


jsme z lásky zatracené děti
co pýchou posedli se do němoty
 bez pokory sobě bez paměti
a stvoříme zřídla snů pro despoty

a kdo napije se je v pohádce
ustanou lži, spory, bolesti a hádky
každý je bez srdce a za zrádce
a všichni jdoucí vpřed, jdou zpátky

z údolí slz je náhle skutečnost
domy z hradeb u osamělých tvrzí
krom majestátu je zbytečnost
a chlad není to, co mě lásko mrzí?

že nepromění už nikdo vodu
nejtěžší ze všech o-sudů je pýcha
milovat tě bez všech důvodů
a když nemůžu, tak za mě dýchá

z hrdosti plná duše, co bez těla
si náhle spojila ruce a tiše poklekla
je možná naděje, i když nechtěla
a láska není to, co nás vede do pekla

sobota 22. prosince 2018

No war no more


byla jsi moje tma tmoucí
a já jsem vystupoval z lůna
bod spásy srdce pro tonoucí
okamžik, co praskla struna

výčitka zrozená hříchem
že milovat není povinnost
jsi přenádherným smíchem
toho, že lásky není dost

objevila jsi se jako slzy
tryskající ze známého zdroje
že žít láskou není nikdy brzy
a má duše je stejná jako tvoje

úterý 4. prosince 2018

Tvůj dotyk


když vyjdeš ze světla mlčící vděčností
stejně jak měsíc nemá svůj vlastní svit
odrážíš i ty lásko má, jak slunce věčností
radost, že síla okamžiku jde mne políbit

koho že zajímá světlo mrtvé milionů let
úsvitů galaxií, když se mihne bez stínění
to tvoje srdce bije mi láskou tady a teď
a já jdu za ním po světlu krve rozechvění

malinkou chodbičkou, až slyším se hřmít
dokud každou z těch kapek smrt nevymění
přiběhne pohladit tvou duši a ne ji jen mít
takhle tě miluje úsvit od noci do rozednění

čtvrtek 22. listopadu 2018

משה


když kráčíš k mým horám
co tě možná výškou pokoří
každičké srdce zavrávorá
v představách svých pohoří

úzkost tlačí do země drtící
silou chceme podat ti ruku
stisku silou bolesti a věřící
že ty poznáváš po přízvuku

to z výkřiků prázdných slov
netíží mě nic víc než ozvěna
každý krok je tvé dobro i zlo
stopujíc duši Boha vtištěná

do země skal, elfů a skřítků
v pohádkách žijící sestoupí
jsi chléb ve víně do přípitku
krok za krokem předstoupí

než se stane zázrak a zmizí
možná, že to bude hořící keř
nevím proč, jen, že nejsi cizí
 a srdce mi tluče a říká mi věř

neděle 18. listopadu 2018

Teardop


pokaždé, když vyháníme ze stínu
dupající ježek a okovanou botou
tak ještě víc se ti k srdci přivinu
 a vnímám, co hraje mou hmotou

nikdo neví, jak blízko a jak daleko
kam se vydávají stíny za světlem
odvahu vyměnit dudlík za mléko
když ráj shořel těsně před peklem

vítězové a poražení hrající mnoho
byl jsem tam teď a už budu navždy
všechny pocity vpluli do jednoho
vážně jsem já to, že jsem každý?

pondělí 12. listopadu 2018

Žije


milovat se dá i hezky potichu
když strach nedovolí projevit
tu hravě snivou touhu kalichu
kus srdce dotykem si zvelebit

deštěm jdou kapky jako vojáci
a jak tak dopadají na dno křičí
to v kalichu ze mě víno burácí
střely slz Boha spadnou a zničí

andělskou zář vyřčených přání
i temnotu slz, pro či nevidoucí
a kdo tady vlastně koho chrání
když i Bůh je jen kolemjdoucí?

hrající bez not prší za klavírem
slyšíš, jak každá kapka praská?
zázrak je, co plní srdce smírem
 svoboda, když v tobě žije láska

středa 7. listopadu 2018

Zajíc


píšu, když se v rukách nedá vydržet
do poslední slzy sbíhají se atomy vody
srdce skáče, zajíc soudného dne do strže
potrhaný, potlučený, skáče do svobody

ve svých představách objímám les
každý den přijde poslední krok do ticha
a neskočíš jednou a zemřeš právě dnes
a dřevo všech křížů silně zavzdychá

hra nekonečna věcí ho překračuje
letící naděje, že v každém kroku je cíl
neprchá, před něčím, čemu se nedá ujet
vykročil, aby se nadechl a dál žil

a tak si sčítám své roky pod nebem
a říkám sobě pravdivé lži pro důvody
ukážu svůj vlastní krok, první za sebe
jsem zajíc, co skáče do svobody

pátek 2. listopadu 2018

Splněný sen


splněný sen jsou ústa plná polibků
splněný sen je hrot šípu od amora
splněný sen je vzduch pro rybku
splněný sen je opilec, co štěstím zavrávorá

splněný sen jsou broskve plné medu
splněný sen jsou v pokeru jen áčka
splněný sen je vše, co už nedovedu
splněný sen je ruka, co tu druhou mačká

splněný sen je srdce plné naší lásky
splněný sen jsou dětské oči, co vidí
splněný sen jsou první drobné vrásky
splněný sen jsou radosti, že jsme pořád lidi

splněný sen je život bez pravítka
splněný sen jsou duše v úsměvu
splněný sen je láska bez rovnítka
splněný sen je, má-li Adam srdce pro Evu

pondělí 29. října 2018

Korouhvičky


že sedíme potichu, když srdce křičí?
zuby jdou trhat a skrz oči svítí tma
pyšní na to, že nejsme my nás ničí
ze stínu rytmem tance stoupá prach

je to představa, že o sobě něco víme
a zatímco tančíme smyslnými kroky
stín je, když zálohou platíme přímé
daně z pocitů sobectví hry na otroky

že začínáme nebýt za prahem vědomí?
a že pohrdáme druhými a jejich citem
samotní tvrďáci hysterie srdce lakomí
korouhvičky sympatií vrtících svitem

poskládat kroky, zatančit si společně?
ve stínu tančíme podle sebe, ven hluší
šedavé šmouhy duše tvářící se netečně
tušíce, kdo je si nepřítelem ve své duši


Z čeho Stín vzniká a co zahrnuje? Nevědomé kolektivní obsahy (předsudky a resentimenty vůči jiným pospolitostem, lidským typům, činnostem apod.), které zakrývají naši vlastní „nedostatečnost“, pýchu, nadřazenost atd.; především však vytěsněné stránky osobnosti, které jsou třeba hůře slučitelné s jinými rozvinutějšími stránkami naší duše; potlačené stránky vlastní povahy např. v důsledku rodinné tradice; rubovou stránku našich rozvinutých dispozic či vloh (např. pečující vlohy mohou být nevědomě „tyranské“, skvělé vystupování může být nevědomě sebestředné atd.); neprobuzené vlohy, které „závidíme“ čí „nepřejeme“ druhým (ale svou závist si neuvědomujeme, a tak se druzí stávají objekty naší kritiky); atd. atd.

Zpravidla potlačujeme ty sklony, které v psychické struktuře člověka představují úhrn antisociálních prvků – já je nazývám „statistickým zločincem“ v každém z nás…“ (Jung, 182)

pondělí 22. října 2018

Děkuji


možná mi zbylo pár kapek krve
a tak si je pouštím žilou
od poslední chvěju se až k té prvé
za to, žes byla mou milou

co na tom, že už tě asi neuvidím
a nevím jestli chodíš spát
mají v nebi lásko z hvězd vlnobití?
a z mlhy jiter krásný šat?

tu nejkrásnější chvíli jsi mi dala
a mou krví rozlehl se zpěv
o lásce beze slov cos mi povídala
ano vím, bylo to miluj mně

možná mi zbylo pár kapek krve
a já tu žiju a ty tam taky
v každé jsi zažehla to boží trvej
láska je zázrak nad zázraky

pátek 12. října 2018

Vitráž


utírám prach ze starých fotek
co uvízli mi v síních srdce zpaměti
a zase vnímám ten tvůj dotek
když lásce slzy spouští pusa v objetí

poslepu cestuji si krajinou sebe
každou chvíli do nich hlavou narážím
život a smrt se střídá, že zebe
 když hledám cestu ke svým vitrážím

chci křičet silou veškerého ticha
že život se žije všude a ne jen přežívá
nalámej chléb a kapka do kalicha
spadne vždy, dokud se srdce zachvívá

neděle 30. září 2018

Stojící srdce


s pravdou přicházívá bolest
všech našich prošlých životů
jde o to skrze srdce prolézt
a hledat kroky všech despotů

co ti pošlapali dětská přání
ty křičíš stojící s křídly anděla
možná, že jen před ní sklání
se ta tvá maska, vtisklá do těla

svoboda z lásky dává naději
že stojící se vydá cestou v klus
co s pravdu, co nikde nechtějí
dotknout se srdcem srdce zkus

mé sestře Blance


úterý 11. září 2018

🎹 Odjezd do života


padáme jako noty do piána
co rozezvučela boží ruka
radost a bolest prodýchána
srdce mi ráno jen tiše ťuká

stáváme se tónem klavíru
který se sám od sebe hrál
pýcha je to z nás nadmíru
čeho bych se ještě bože bál

a tak se modlím životem
to aby byla jiná srdce rána
aby nikdo nikdy za plotem
neřekl píseň je odevzdána

zpíváme každé ráno světu
a i když je zle až to praská
stojí to za to, znít do květu
v němž ještě spí tvá láska

sobota 25. srpna 2018

Nebeskej klid


kdy začínáš žít se ptám
a nevím jestli se mi to nezdá
proč jen sám pospíchám
co spadlo z hvězd na cestách

když prší prý hledej duhu
ale potmě je déšť slaný od tmy
a věrný svému zvěrokruhu
neptám se a nemyslím na kdy


když je tma hledám hvězdy
a žádná z nich není perfektní cíl
jdeš tiše pod nohama nezní
ani jedna z lásek cos srdcem ctil

když vidíš balet nebeskej
a odečítám ze rtů rány do hrudí
na konci srdce zatleskej
a možná, že se někdo probudí

neděle 19. srpna 2018

Svatební víno z Galileje

když můžeš mlčet
slova se řinou jako vodopád
to ticho může crčet
jak sázkař, co sází na propad

jdu vyměnit sobectví
krutopřísně vzhlížející k nebi
jen já jsem svědectví
kterého tam bude zapotřebí

tak stojím jako strom
a neříkám nic, co bylo včera
život odehraje v tom
kdo ví, šach mat za partnera

když můžeš mlčet
tak mlč, ale ať ti srdce křičí
oceán snů nezamlčet
co láska beze slov ti zničí


potápím se do ticha
ty hluboké vody zřídka bouří
rozpouštím z kalicha
víru, že láska byla, je a hoří

sobota 28. července 2018

Podle světel


jsem životem v poušti nejistot
a bloudím od člověka k člověku
řekli ať hledám jen správný kód
a došel jsem k srdcím v útěku

hledám si podle second handu
obcházím zdi, co tvoříme si sami
důvěra v lásku s minimem fandů
jdeme od soumraku do svítání

jsem vlastním žákem života
a ne jen toho, co tu nějak zbylo
poušť je skvělá proto prázdnota
že neříká, tys idiot a tys milou

a tak jdu v písku beze stop
protože, co miluji, to si stvořím
místo, kde není sklep ani strop
v pouští stop, co v nich shořím

sobota 14. července 2018

En bon foy (V dobré víře)


někdy si říkám, kdo nás stvořil
že tak dobře dýchám vzduch
kdo ze zákonů stavěl či bořil
byl to ten, co mu říkáme Duch?

každý pohyb dotyků z lásky
co s ní modeloval tisíce věci
vše dokonalé a žádné sázky
kdo může sebe z kůže svléci?

zanechávám otisk v každém
dělit sebe na triliony atomů
nikomu neříkal slovy važte
když dáte své srdce jednomu?

tak si trhám ve zdejším chléb
a do vína znak, že je vyleptán
a i když zbyl z lásky jen střep
věř, já ti to někdy pošeptám

pátek 13. července 2018

The House of the Rising Sun


hledáme v dějinách místo
oheň je třeba šířit pomalu
aby vzplál a v duši čisto
shořelo zlo včetně obalů

a každým krokem rázem
na konec cesty, kde se platí
to někdo chce být odrazem
ale všichni chtějí být svatí

a tak jsem se sebral a jdu
vím, že na opačnou stranu
že docházím k svému dnu
shoří to tmavé srdce snů

a tak se vzdaluji do pekla
a lidi křičí na mě, slepá je
já usmívám se bez reklam
jdu nejkratší cestou do ráje

čtvrtek 5. července 2018

Jak pampelišku


opírám se o svou hůl, co putovala se mnou
krok za krokem stoupáme k vrcholům nebe
těžký krok najde svou pampelišku tajemnou
a stojíme teď sami v tichu slunce vedle sebe

milionem chvil chodil jsem trhat tyhle květy
za ruku mně sem vedli jako malého človíčka
trhali jsme si je každý sám a potom bez piety
pouštěli jsme všem lidem vzduchem přáníčka

skončí se pouť jednoho květu, utrhne ho ruka
a vše co bylo dosud tou nadpozemskou krásou
skončí tady a v jednom okamžiku dechu kluka
se rozletí dál, to aby životem zavál vítr spásou

začátek té cesty k cíli nás všechny rozfoukal
jen někdo dokázal se stulit v srdci do pelíšku
přeji si lásko, aby už další květ srdce nepukal
až foukneš a utrhneš mě Bože, jak pampelišku

středa 4. července 2018

ANO


jsme dva cestující časem
co ztratily si lístky zpáteční
a dneska sobě slibujeme hlasem
že víra v nás je navždy sváteční

láska nás sveze do života
a bez ptaní vystupuje z tmy
šeptá není čas čekat na Godota
milujme se, když milovat se smí

láska žije a jen nepřežívá
když srdcem srdci říká ano
uprostřed věty, co se nezazpívá
budiž vám dvěma požehnáno

čtvrtek 21. června 2018

Želvy 🐢


do srdce se nevejde reprodukce míst
co jsme navštívili bez chuti a lásky
jak želvy, co chtějí zelný lístek sníst
poškrábat na krunýři, viditelné vrásky

míváme svůj svět nezaplněný hříchy
kde fouká vítr jenom lehce přes noc
a kostkou nehodíš ani sudý ani lichý
a udělat jeden krok v písku už je moc

hladová skutečnost požírá svoje děti
až tak, že se i želvy zastavují v běhu
neotvíráme oči a žijem jen po paměti
ztrácíš jediné, cos hledal člověče, něhu

neděle 17. června 2018

V bodě nula 💛


jsme průsečíkem všeho, co jsme 
v touze dotknout se toho jednoho
a z každého z nevyřčených jmen
dáváme lásce málo za mnoho

nekonečno otázek bez odpovědí
a chceme mít vždy rychle a teď
klečící jednu k druhé ke zpovědi
dotkneš se duše a řekneš leť

v motýlích křídlech je schovaná
a hroutí se do tmy bez pozvání
a od srdce k srdci krása hledaná
je probuzení lásky, do svítání

pondělí 11. června 2018

Klec


z papíru s linkami not zbude jen hrst prachu
světelný bod z té hromady říká si, já vnikám
jak most se stavím mezi fantazii tvého pachu
kouzelné tóny ze srdce jdou odnikud nikam

falešné naděje a touhy v laciných obrazech
malují šťastný svět palem v modravých mořích
v nich, jak slunce jsi, s očima spící v odrazech
z lásky k té melodii zas beze zbytku shořím

v zapadlých klecích ze zlata učí se zpívat falší
vzpomínky vyblednou a sobě lžeš místo zpěvu
a bojíš se dne, kdy na tvé místo vstoupí další
tak co na tom, že vypláčeš si rty do úsměvu

a svět je hříchem, bez svobody začneš se bát
přestaneš vnímat, že tě tvé srdce něčím tíží
tak přestane slovo života letět a zůstane stát
hořící láska lidí není letět od mříže k mříži

čtvrtek 7. června 2018

Zvlč


vždycky jsem se bál chvíle
kdy nebude, co říct dál
a najednou a v plné síle
jsem poznal lidský grál

v tom hemžení těla stínů
končí slova bez hranic
když dál už nepoplynu
a slzy nedám do pranic

je lehčí dál jen tiše mlčet
když vyčerpáváš slova
to hudba srdce dělá vlče
co vyje teď a zas a znova

když už není co říct, mlč
a naslouchej tomu zvuku
ty vyceň své srdce a zvlč
to ti Bůh podal svou ruku

neděle 3. června 2018

VOŃAVĚJŠÍ

 

až budeš v noční košili
a kolem bude tmavý chlad
tak to, co nás uvnitř rozptýlí
tam spolu můžem milovat

až budeš jen tak bez sebe
a nádech výdech bude málo 
že jsme v objetí, šli do nebe
a ve všem, co za to stálo 

až budeš v noční košili
ležet vedle a srdnatější
tak díky Bože za chvíli
ucítit, jak jsi voňavější


pondělí 28. května 2018

Odnikud nikam


šeptám ti stužkou do ucha
píšu na nepopsanou kůži
láska těl je srdce záducha
mozek už střílí ven kůží
džbánek vína stál na stole
tvoje ňadra byla jen kapkou
a já tvůj oceán nahoře dole
stávat se z andělů šlapkou
stavitel mostů do tvé země
pluli jsme přes úžiny boků
do vína zasedlo i tvé sémě
utichl hluk vášnivých kroků
stojící já, krása bez dechu
a tu zaklapla smrtící past
slýchávám o ní z doslechu
vítr chimér jménem slast
z dopisů zbyl jenom popel
a melodie, co byla mostem
je vzpomínka na letní hotel
aniž přijímán natož hostem
v laciných obrazech světa
občas zas někam vnikám
spícím Růženkám zakleta
láska jde odnikud nikam

sobota 26. května 2018

Jedna, jedna


házíme mince z fontán na nebe
za zdmi z vysokých hradeb snů
bráníme všichni štěstí pro sebe
vězni těch pocitů, co řeknou stůj

Piláti ruce myjící v díle obrazů
zase jizvy předkládáme v rámu
důsledky kroků ztuhlých zákazů
obavy srdce z toho, že zklamu

když po bolesti přicházívá klid
a naše ruka svírá výhru ze dna
dnes jsme si s Bohem zase kvit
vyhrává pořád nula jedna jedna

neděle 13. května 2018

Freedom


a každému, kdo se zeptá
řeknu, že jsem zapomněl
tečku, co se naposled šeptá
pevný bod, odkud jsem šel

zas další zasadit strom
a najít tady živou vodu
každý den je ten samý zlom
vykopat studnu za svobodu

teď pro všechny čekající
a z posledních jste prví
kdo by se sám bál nemající
jizvy jsou ruce umyté krví

srdcem se vlévá do žil
to moře z lásky, co žije
poslední Evina rodu, co zbil
co nejde e-mailem do kopie