Zobrazují se příspěvky se štítkemhřích. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemhřích. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 8. prosince 2020

Tesaři hříchů

 

hledáme svobodu ve všem, co není
že zapomínajíce na jméno
sázíme hned vše pouze na příjmení
pečeti démonů hlásí: zlomeno
 

láká tě medové nic v náruči stínů
pomezí tmy na mezi duší
bez krve jsou ruce všech asasínů
mrtvá srdce nikdy nezabuší

cokoliv nabídneš dát do řeky pláče
rozpustí se polibkem smrti
a utěšit duši, co tu bezhlavě skáče
za mrazivý úsměv, co zdrtí

stačí vše vyměnit za kousek viny
tesař hříchů říká, že přebije 
jen láska je světlo, co nezná stíny
a ty jizvou duše, co přežije


sobota 28. dubna 2018

Někdy


někdy je chvíle delší než čas
co schovává se v peřinách
černá je bílá, když řekne hlas
že touha je děvka laciná

pohledem si říkáme všechno
a netušíš, kam tě odkrývá
dva kolty, co skryly ti stehno
pravda se vždycky zarývá

vystřelil´s pohledem do tmy
pronásledují tě tvé mýty
za hříchy svedeni jsme my
popelem z lásky smyty

někdy je chvíle delší než čas
a prostor se ohýbá přímo
každý zničíme srdcem v nás
chvíli, a z vody je víno

pondělí 11. prosince 2017

Na konci tratě


hledáme scénáře našeho klidu v bytí
a místa, která nás dovedou až k pláži
možná je důvodem příchylnost k mytí
vlakem z hříchů, ke kterým nás sváží

umíráme obklopeni plnými zdmi věcí
a nevíš, kolik si za ně, kdo chce účtovat
na písku prázdna ti své srdce rozsvěcím
když nevidíš to své a chceš milovat

chci tě vzít sebou až tam, tam na konec
na místa, v kterých ucítíš všechna zrnka
na pláží v písku nejeden z hříchu utone
když vlnka za vlnkou, na palce brnká

ryby tu nemají oči, jen plaché úsměvy
vezmu ten úsvit do tvých noci soumraků
nikdo sem nechodí na žádné návštěvy
žít tady, kde končí trať plná zázraků


umíráme obklopeni plnými zdmi věcí
a nevíš, kolik si za ně, kdo chce účtovat
na písku prázdna ti své srdce rozsvěcím
když nevidíš to své a chceš milovat