Zobrazují se příspěvky se štítkemmodlitba. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemmodlitba. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 11. září 2018

🎹 Odjezd do života


padáme jako noty do piána
co rozezvučela boží ruka
radost a bolest prodýchána
srdce mi ráno jen tiše ťuká

stáváme se tónem klavíru
který se sám od sebe hrál
pýcha je to z nás nadmíru
čeho bych se ještě bože bál

a tak se modlím životem
to aby byla jiná srdce rána
aby nikdo nikdy za plotem
neřekl píseň je odevzdána

zpíváme každé ráno světu
a i když je zle až to praská
stojí to za to, znít do květu
v němž ještě spí tvá láska

úterý 31. října 2017

Modlitba II.



jsi teplo světa v podzimu
kterou si na rány přikládám
podléhajíc snění dennímu
ve tmě studeným náladám

spěcháme do spánku moci
opouštím tvou ruku, co vede
kam chodí srdce spát v noci?
a vidí oči vlastně taky šedě?

blízci kamínci a květ růže
jsme k sobě na jeden nádech
a každý z nás dýchat může
lásku dát ve všech pádech

a hodit žabku a sny hvězd
odrazit vlny a nebýt mrzcí
tichý příliv bolesti snést
ať teplo je v našich srdcích

pondělí 1. května 2017

Ranní modlitba (Morning prayer)


vždy, když procitám
vzpomínám na tebe v sobě
neboť mě vede tvá síla
a tak své srdce rozkmitám
vím, že mne vede až k tobě
jsem součástka tvého díla

vždy když procitám
vím, že mě podpírá tvá moc
neboť mě řídí tvá moudrost
a ve všem, v čem se ocitám
nečekám, že řekneš skoč
tvá láska není podlost

vždy když procitám
a nad mou cestou bdí tvé oči
neboť slyšíš svým sluchem
každičký krok a že je spletitá
myšlenka, co na ní vkročí
ať netrápí mne suchem

vždy když procitám
a ke mně mluví tvé slovo
neboť mne tvá láska chrání
a, i když třeba ještě nesvítá
říkáš mi, lásku jsi dovol
ve všem, bez vyzvání

středa 11. června 2014

Vyslyšená

foto Robert Saltzman

jsme jak tančící hory
co vtrhly do tykadel světel
tak někdy lidská láska bolí
to když mečem říkáš, jděte

a ve tmě, co se neusměje
před tebou kdybych klečel
prosil o křídla beznaděje
spuštěné ruce stmívaj večer

andělé křídly zlámou zář
podoby srdce tisknu v dlani
svá ústa polož na mou tvář
polibek dlouhý, až do svítání

láska je modlitba vyslyšená
a svět se mi ztratil aniž tuší
když se jak žena začervená
tak v rozkoší i Bůh ztratil duši

středa 15. srpna 2012

WU (Advaita)


Mé je slunce, má je luna, mé jsou hvězdy.
Čeho si ještě žádáš, co více hledáš, má duše?
Kdo zatemňuje oblohu neuváženými slovy?
Vydej se na cestu života jako muž.
Budu se tě ptát a ty mě poučíš.
Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi?
Sestoupíš až na dno propasti,
tam k branám smrti, do sídla světla? 
A když již půjdeš do příbytku temnoty,
vzpomeneš si, že už to vše dobře víš.
To protože jsi už byl vždy na světě
a počet tvých dnů je bez konce.
Kdo určil srdce za sídlo rozumu?
A kdo dal do ledví moudrost?
Tak opásej svá bedra jako muž.
Budu se tě ptát a ty mně poučíš.
Dosud jsem o tobě slýchával.
Nyní však Tě vidím vlastníma očima.


Wu - Wu (巫; pinyin: Wu, doslovně " šaman ") jsou duchovní média, kteří praktikovali věštbu, modlitbu, oběti, vzývání deště a léčení v čínské tradice sahá více než 3000 let nazpět. Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Wu_(shaman)

Advaita učení indické náboženské filozofie, podle něhož bráhma představuje samu reálnou existenci, zatímco svět je pouhou iluzí. A projevem advaity je Nath = Navanath Sampradaja je pouhá tradice, způsob výuky a praxe. Není znakem úrovně vědomí. To kam náležíš závisí na tvém vlastním pocitu a přesvědčení. Nakonec tohle všechno je jen slovní a formální. Ve skutečnosti není ani nevědomost ani osvícení. Vše záleží na tom, za co se považuješ ty sám. Poznej sám sebe. Neexistuje nic, co by mohlo nahradit tvé sebepoznání.

čtvrtek 25. února 2010

Modlitba

Foto: Petr Bokvaj
jak stoupáš mi do srdce
a to jde do komor tvých
já pronikám dál prudce
dávám ti do dlaní smích
tak, jak jdou naše přání
a taky pohlazení z cest
budujeme si život dlaní
květ, co má stále kvést
někdy se bojím, já bloud
jen tak dotýkat se lásky
a stačí přeci pohlédnout
do tvé tváře bez otázky
zrcadlíš mi něžnost věků
tu, co poztráceli andělé
vím, směješ se, že kvetu
i když to říkám nesměle
tak modlím se tu k bohu
co dal mi tebe za děvu
a láskou si už nepomohu
z nejkrásnějších úsměvů
jak klesáš do mě celá
a v bytí odráží se: křič!
od srdce k srdci jsi chtěla
být tím, kdo pozná klíč

Michal Zachar
...................................
Den má 86400 vteřin. Tedy 86400 okamžiků.
Proč lidé, kteří nemají čas, obvykle udělají tak málo lásky?
Nerozumějí okamžikům.


pondělí 14. července 2008

Modlitba dveřníkova...




Ó, pane
chci, aby tvá něha ...
 
když dojde, kdo nespěchá ...
jen chránila i mě ...
že veřeje vrat, co na ně ...
klepou pojď a vejdi ...
a já ty dveře sám ...
pouštím potichu a mám ...
pocit, že i já se otvírám ...
když ve výkřiku chraň ...
jsou všechny lidské zloby ...
kdo otře zkrvavené klouby ...
když jdu a tlačím múzy ...
ta vrata naděje a hrůzy ...
když to vše a práce veliká ...
je poutníkům dělat dveřníka ...
a všichni se mne ptají ...
co udělat teď mají ....
aby nezbyla jen síra ...
zda pomůže tvá víra ...
sejmi, Ó pane, jejich otázky ...
cožpak lze vejít bez lásky ?


MZ

-----------------------------------------------------------------------------------

Láska jsou křídla, která dal Bůh člověku, aby mohl vystoupat až k němu.