Zobrazují se příspěvky se štítkemtělo. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemtělo. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 12. května 2016

The Dance Of Dragons


jen míra nečekané zlosti
co zabíjí mou radost ze svobody
na poušti srdce nejsou žádné kosti
a není cesty zpátky do pohody

jsme jedním tělem z krve
co unikala dlouho z ran minulosti
až, čemu se říká láska, řeklo trvej
aby ti, kdo pijí, pili do sytosti

a tak klečím a modlím se
bez chuti zlehčovat a s pokorou
jak vrabec za drobkem po římse
skáče krev na zem, na holou

z každé kapky se rodí nová
to když se cesta dávno uzavřela
pod křídla draků se teď schová
než vezme si prince za manžela

středa 30. března 2016

Óda na fantazii srdce


rodíme se jako na zapřenou
co to v nás vlastně zakrnělo?
krása ztratila se na zkušenou
a nám zbylo jen naše tělo?

v náruči žen není dost místa
a muži zapomněli se v hraní
jen válka, věc smrtelně jistá
nám v smrti na stojáka brání

slunce má stále svou fantazii
a moře svoji jistotu, nic víc
dokud se nám z břehů nevylijí
ozvěny stínů, jdeme si vstříc

jsem tvá pozornost k životu
se vznešeností, jak hravé dítě
srdcem vnímám tvou nahotu
tlukoucí slova miluji tě


neděle 15. prosince 2013

Deska


tělo je rezonanční deska
co na ní hraje duše
jak včera i dneska
spojí je co v hrudi kluše
srdce je chrámem zvonu
cos ve mě zavěsila
zpívá a nevím komu
chvíli ses ve mě orosila
a křísím lásku znavenou
každý z nás ji hraje
ať už není vzdálenou
jsme branou do ráje i z Ráje

neděle 17. března 2013

Polibek duše


opravdu zemřít chvíli trvá
někteří lidé umírají rychle
asi že smrt byla jejich prvá
odpoutávajíc prsty štíhlé

tady si jen zvolna kráčí
ke dveřím na věčnost
pošeptá do ucha mi: stačí
pojď poznat skutečnost

pohlédnout na opuštěné
a co všechno se ti chtělo?
dík za laskavost, za uctěné
tvá duše, která políbí tělo

pátek 20. dubna 2012

Opustit své tělo? (Leave my body)


splýváš s mým sdělením
jazykem podstaty je ticho
slovo provedlo tvé zatčení
jak se díváš do bližního

polibek anděla křídlem
člověku, co slovo nehledá
srdce doutná a je vřídlem
slov, co pálí jako prokletá

já svými slovy hasím žár
tiším, ten oheň smíchem
abych sám nebyl upálen
když stávám se i tichem

Michal Zachar