Jídelní lístek

nikdo z nás netuší, jak získat lásku
jestli jen stačí dávat dárky
a nebo venčit srdce na provázku
a v mrazu sníst dva párky

až mezi námi místa plná prázdnoty
na která se radši zapomíná
vzpomenout si srdcem na dobroty
to když chuť byla jen jiná

podáváme si do rukou nebe a zemi
a z nich náš jídelní lístek
kterému tak moc chybí pohlazení
tak to je život bez pojistek

láska je i v prázdných místech snů
tvořených motýlími křídly
radost chuti milovat, Bože nezhasnu
zaplnit i místa, co už zřídly

Tiché kovadliny

jsme andělé, co tančí po křídlech

a zašlapavají si sobě pírka nejistot

ruku v ruce jsoucí za jeden dech

hledáme v srdci druhých svůj kód

kloužeme hbitě po prostoru časem

a nezdvihneme se dál než gravitace

každý z nás zpíváme komu, já jsem

žádný není Herkules, ale jen imitace

pomalé pohyby a ty, co tvoří lásku

údery srdce, jako kladiv a kovadlin

z vystřelených koulí udělají pásku

co drží zbytky, co jsme ne rozkradli

krademe sami v sobě až nezbude nic

křičící zloději z palub pro tonoucí

chvěje se to, co zbylo z plných plic

sbíráme zrnko za zrnkem, žhnoucí

Born to be your Queen

autisti světa uzavřených srdcí

kde zvoní zvonek vždycky nadvakrát

bez lásky, co i kámen zamrzí

ohněm jde planout, ale zimou nezahřát

kamenná srdce poházená

snítky květin bere si do dlaní svítání

tvá krev už ani nezčervená
kouř popela slibů lásku silou zahání

noc dala kamenům šanci
ranní světlo, co vede domů na studeno
co tančí za svit na zachránci
a můžeš si vzpomenout na své jméno?

cit krademe ve dne, v noci

chtěl jsem jen pro tebe roztáhnout křídla

lakomí touhou jsme otroci

stínáme křídla andělům aniž si kmitla

a tak bubny zazní jako ticho

zpívajíc o duších než se jim uzavře nebe

stíny z druhé strany od bližního

zpíváme hvězdám v noci, zabíjejíc sebe

Miluješ mně k smrti II. (You Love Me To Death)

tvá přítomnost má zavázané oči

netušíme jenom hravé stíny

šlápota za šlápotou vkročí

kde zbylo trochu špíny

zjišťujeme, jaké je utrpení nic

příměří jsou chtíčem bláznů

minulost byla z pohlednic

 já živý silou nevyváznu

bolest je strach z krutosti vin

a že každý jsme dílo Boží

duše plamenů propadlin

se mezi sebou množí

a sytíme se strachem z lásky

poháry princů letící výše

netečnost snímá masky

zisk patří jenom pýše

krev sladce lepí meči rytířů

chaos nehraje na pravidla

srdce z kouřících milířů

když vyřízli ti křídla

Pád (Trust In Your Love)

v srdci nejsou výztuže!

a jen jednou v nás zastudí!

utrpení mnohá, Bohu-žel...

až v rukou Boha, Bohu-dík...

nic se neděje, špitla!

když oddáváme se mozku!

jen ztrácíme svá křídla...

slepená kapičkami z vosku...

letět dál, chtít nejvyšší!

jak stahy stěn vedou vzruch!

cit srdce je bytí nejbližší...

naposled tu pohneš vzduch...

já v zajetí dětské duše!

v srdci život mi něco křesá!

slzy z vosku padají hluše...

zas jedna hvězda z nebe klesá...

..................................

„Člověk má sklon k destruktivnímu a sadistickému násilí právě proto, že je člověkem, že není věcí, a že se tedy musí pokusit život aspoň zničit, nemůže-li jej vytvářet.“ - Erich Fromm

Chvět

link FOTO

jak voda a oheň spojení jsme

a zapšklí jenom svou touhou

pouští je každý, kdo nemá vše

že život je jen stínu šmouhou?

bolí to, když shazujem křídla

jako když se strom začne chvět

a v srdcích nenacházím zřídla

ale dodnes vím, jak jsi zbledl

jak meč chvěje se sukní ženy

to když si vítr hraje a zmítá

my v církví, kde nejsme členy

hrajem, že láska je sudba vžitá

bolí to, když shazujem křídla

jako když se strom začne chvět

a v srdcích nenacházím zřídla

ale dodnes vím, jak jsi zbledl

v těle, kde slova nejsou hostem

doufáme, že dávno zrezivěly

jsme týmž a jedním ostnem

jsi nebo nejsi lásko na příděly?

bolí to, když shazujem křídla

jako když se strom začne chvět

a v srdcích nenacházím zřídla

ale dodnes vím, jak jsi zbledl

FALLEN XIII. (Skleněná křídla)

v tišinách zákoutí duše pěna stříká

krev z žil foukačů skla lže po klávesách

tak jako se bolest radosti zříká

když klid a vzruch tavených skel klesá

šijeme na míru a na prstech se choulí

čepele nožů zlosti, co dělá malinkaté vrásky

vějíře z nich kol očí dojetím se schoulí

my odpadlíci k nevíře, to je stopa mé lásky

nořící se z varných van sklem tuhnoucí

ze tvé fantazie nabíráš té směsi z plných plic

stačí já fouknout něžně z touhy vanoucí

malou okrouhlou dírkou v srdci mi jdeš vstříc

Křídla (Wings)

a zase vzlétám

od liduprázdných stěn

sám sebe skrz naskrz  mám

a nedivím se životu, že říká jdem

křičící si do rukou

probudit, co je dřímající

kdo je Bože srdeční zárukou?

jsem té tvé pravdy pouhý kupující

vzlétnout aspoň dnes

chvějící se na start jsi vlítla

já netuším, jestli rock nebo jazz

je to, co zvedá tvé lásce z lásky křídla