pátek 28. července 2017

Rozhled

foto: Karel Zakar

rozhlížím se po tvých očích
a vidím, co je na světě krásy
každý, kdo do nich vkročí
že je milencem tvé spásy

chci mluvit, než se podíváš
a svět je náš o jedinou chvíli
k východu slunce zazpíváš
my se pomodlili, černí, bílí

a hvězdy na nebi nesou prach
když je křídla motýlů stírají
černá pro obavy, co je strach
co naše lidská srdce svírají

tak tu teď stojím úplně sám
a očima piju to, co není lež
a slyšíš, než se ho vzdám?
ze stínu mého srdce jdeš

středa 26. července 2017

Trnky

foto: Karel Zakar

až jednou půjdeš po cestě
květ trnky bude vše, co jsem tu zanechal
květina uschla ve vestě
cesty, kterými jsem šel hodně zdaleka

vrátím se ke svým krokům
když nenašel jsem ani to, co jsem hledal
snění vzhlížející k bokům
a srdce opuštěná, která jsem lásko zvedal

každý máme právo snít
o tom, jak jedou papírové čluny vodou
já člověk odnikud, co chce mít
dech, co jsem s ním vyšel za svobodou

až vyjdeš za poslední dům
že tam, kde jsem dal to, co jsem neměl
a čas vede ke všem dnům
že nesmíme zapomenout na trny ze-mě

Ve jménu srdce, kříže a kalicha

slyšíme všechny srdce světa
když jdeme v tichu spočinout
to tvé je místo slov celá věta
co zaplní ve mně každý kout
a tak tu slyším všechna srdce
co nezapomněla tam dolů jít
některá zní trochu moc trpce
protože pro ně nemá nikdo být
a zas a znovu uléhám do ticha
v bolestech zlomená si drobím
ve jménu srdce, kříže a kalicha
piju je a jím cestou do záhrobí
vyplavit smutek z milionů srdcí
andělé z pekla nejdou pro milost
ta naše srdce posednutá mocí
co místo lásky bijí zběsilost
a zas a znovu vstávám do ticha
v bolestech zlomená si drobím
ve jménu srdce, kříže a kalicha
piju je a jím cestou do záhrobí

věnováno Filipovi Michaelovi Štojdlovi

pondělí 24. července 2017

NA LŽIČKU


Srdce se dává dotykem
když motýl křídly mává
říká jakýmkoliv jazykem
milovat, to se lidem stává

sejdem se uprostřed nich
a tak, jako se pije káva
každý jeden z posledních
po lžičkách se teď dává

dostaneš jen, co sám dáš
tak koukej nepřesladit
motýl sedl na lžičku a máš
lásku dle svých kvalit

čtvrtek 20. července 2017

LIGHTS GO DOWN



chodím se teď toulat do zimy
znám jeden les, co je daleko
možná zavzpomínat na splíny
kdy alfa nevěděla, že je omegou
a kam nikdo kromě mě nechodí
daleko kam ledový vítr nefouká
 a kde je všude jenom bezvodí
a já si opakuji, co je prvouka
a ani bílí chodci sem nedojdou
a když celý pokrytý sněhem
a valím se bílou tmou sněhovou
co jde se mnou za příběhem
povídám si s Bohem nahlas
aby ani jedna vločka nespadla
on si někdy dává pěkně na čas
a já mu posílám svá říkadla
aby se Gerda mohla vrátit hrát
složí Kay ledové kostky hned?
na chvíli zastavit srdce, stát
a silou zimy se rozpláče led

neděle 16. července 2017

Odmykám


hledáme vítr ve vlasech
v dnech, kdy se připozdívá
jsme cestou ke spáse
zaživa nikdo nepohřbívá

cestou dáváme sobě
poselství zrozená z lásky
láska je taky o nádobě
kam dáváme své masky

a když už jsme plní
srdce je cestou do nikam
ne vždycky se splní
díky tobě Bože, odmykám

středa 12. července 2017

Strach na řasách


z mlhy vycházejících vlků
se do dlaní vloudí strach
a hrdličky nikde, ani vrků
 a tma ti usnula na řasách

slyšící bolest, šumí moře
tlukotem tlapek do mechu
a v očích vidíš sebe hořet
po trnech šlapat bez dechu

a tak se chodíme sloučit
živoucí duše, co jsou mrtvi
ptáš se mě, co je to soucit?
to je tvá bolest v mém srdci

neděle 9. července 2017

Úžasný den


jdu a vidím, že něco tu je
to myšlenka skáče, že by to čert?
a srdce v nás si zaburcuje
že láska je všechno, jenom ne žert

cynik je zlosyn, co jen žebrá
o každou jizvu nebo modřinu světa
zapomenout v nich na to včera
zpívající jsme kytka, motýlokvětá

a tak čekáme u pomníků
jen jeden den se tu srdce protká
od andělů či od čertíků
úžasný den vždy, když tě potkám

děkuji čertovi Dejmorovi za foto

pátek 7. července 2017

Born to be your Queen


autisti světa uzavřených srdcí
kde zvoní zvonek vždycky nadvakrát
bez lásky, co i kámen zamrzí
ohněm jde planout, ale zimou nezahřát

kamenná srdce poházená
snítky květin bere si do dlaní svítání
tvá krev už ani nezčervená
kouř popela slibů lásku silou zahání

noc dala kamenům šanci
ranní světlo, co vede domů na studeno
co tančí za svit na zachránci
a můžeš si vzpomenout na své jméno?

cit krademe ve dne, v noci
chtěl jsem jen pro tebe roztáhnout křídla
lakomí touhou jsme otroci
stínáme křídla andělům aniž si kmitla

a tak bubny zazní jako ticho
zpívajíc o duších než se jim uzavře nebe
stíny z druhé strany od bližního
zpíváme hvězdám v noci, zabíjejíc sebe

středa 5. července 2017

Moudré, modré...


a maličká kapka slétla na zem
a s ní i brána do přediva času
a každý jsme tak trochu blázen
a srdce máme jenom na okrasu?

a ruce, oči máme k dotýkání
a přitom studíme se, jak zima
a že nám při tom nic nezabrání
a v srdci přijde zase Hirošima?

a stále letí než dopadne na zem
a k tomu všemu nebylo už zbytí
a co když já blázen věří na sen?
a že se srdce v slzách nezachytí?