Zobrazují se příspěvky se štítkemsen. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemsen. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 17. února 2019

Růženka


nedělám jen to, co mi řeknou
ani když srdcem lomcovala zlost
slovem se dá nejen seknout
taky zakřičet tiše dost

možná, že to špunty v uších
tos po mě chtěla lásku bez lásky
dostali zásah a k sobě hluší
přestali si dávat otázky

tak po každém slovu vybuchla
pravda rozhořčených očí bez lesku
to iluze světa celá zatuchlá
zůstala sama bez blesku

prochází se Růženka prokletá
k věčnému spánku souzená sebou
princ zbytky růží zametá
a studené dlaně zebou

pátek 2. listopadu 2018

Splněný sen


splněný sen jsou ústa plná polibků
splněný sen je hrot šípu od amora
splněný sen je vzduch pro rybku
splněný sen je opilec, co štěstím zavrávorá

splněný sen jsou broskve plné medu
splněný sen jsou v pokeru jen áčka
splněný sen je vše, co už nedovedu
splněný sen je ruka, co tu druhou mačká

splněný sen je srdce plné naší lásky
splněný sen jsou dětské oči, co vidí
splněný sen jsou první drobné vrásky
splněný sen jsou radosti, že jsme pořád lidi

splněný sen je život bez pravítka
splněný sen jsou duše v úsměvu
splněný sen je láska bez rovnítka
splněný sen je, má-li Adam srdce pro Evu

sobota 27. ledna 2018

Probuzení


našel jsem tvou láhev sprchového gelu
a v ní posledních pár kapek tebe
vůni, co mě zasáhla, jak neřízenou střelu
namísto nebe, mě v žilách zebe

ublížit si slovem, co láme, šlo jaktěživo
co bylo pevné, jsou teď destičky
zase běží tělem, jak husté rudé oběživo
místo nevěst přicházejí družičky

zas přišla nečekaně, ta vůně tvojí kůže
proto se nezamilujeme do krásy
jsi už dávno pryč a já vím, co se může
tyhlety vzpomínkové zápasy

vidím posledních pár kapek, co kapou
jsou jako tehdy všechny slzy
nespěchej ze snu do života za atrapou
možná, že se budíme moc brzy


úterý 31. října 2017

Modlitba II.



jsi teplo světa v podzimu
kterou si na rány přikládám
podléhajíc snění dennímu
ve tmě studeným náladám

spěcháme do spánku moci
opouštím tvou ruku, co vede
kam chodí srdce spát v noci?
a vidí oči vlastně taky šedě?

blízci kamínci a květ růže
jsme k sobě na jeden nádech
a každý z nás dýchat může
lásku dát ve všech pádech

a hodit žabku a sny hvězd
odrazit vlny a nebýt mrzcí
tichý příliv bolesti snést
ať teplo je v našich srdcích

úterý 29. srpna 2017

Ember

foto: www.jeanie-marie.dk

klepu se zimou u své klávesnice
písmenka padají, jak z nebe kousky ledu
a popelem ze snů, co hořely ponejvíce
já už znovu zatopit nedovedu

poskládáme denně střípky osudů
když dlaněmi prošly bez všech zastávek
co ti budu lásko zpívat, až tu nebudu?
čekáme, že život řekne: přídavek?

všechny mraky vesmíru se skryly
když před úsvitem vyšla tvoje hvězda
máme jen svoje srdce na azyly
a to je to, co se ti lásko nezdá

neděle 12. března 2017

Na křídlech snů

fotolink
na křídlech snů nejsou k probuzení vrátka
když vyvoláš si ze sna sen a postavíš ho
že každá chvíle života je bez něj krátká
opřít se o nic je výsada srdce věřícího

každá chvíle je dlouhá jako věčnost denní
do smrti nás zatahuje noc svou chutí krve
uskutečnit život je jak brzské probuzení
a málokdo to zvládne rovnou napoprvé

udělat radost třeba jen jedinému člověku
tou druhou možností probuzení je smrt
že lásku dáváš klidně srdcem bez vděku
veškerou bolest těla, duše tu teď strp

to, že každý den je jako jeden malý život
tak pravda tvoří vše a láska byla snění
na křídlech snů usnul bych a jaktěživo
bych nikdy nechtěl dojít k probuzení


čtvrtek 4. února 2016

NEZAHYNU


možná že to jen srdce bije
a taky čte mé myšlenky
když v slovech poezie
nachází muži své milenky
když svět ztrácí radost
tak stačí srdeční vítr
kam odejde má starost
strach jen tak kmitl
trávíme nádherné dny
když srdce bije vinu
ten, kdo srdci srdcem sní
tomu já říkám, nezahynu

sobota 11. července 2015

Pomníky snů a slz


srdce mi zarůstá do tmy
a kde bylo světlo, je jen mlha
a tak tě vodo má prosím, mě smyj
buď to ty, kdo na mě svůj stín vrhá

láska lidí prý hory přenáší
když srdce je tam, kde nic není
stavěl jsem pomník snů a s kuráží
nevím, jak říct, jak chybí mu pohlazení

jsme v ničem poslední krví
a pomník slz teď odplavuje řeka
a stejně tak svit měsíce neví, že prví
jdou ti, co ví, co je uvnitř s láskou čeká

neděle 3. března 2013

Sen o růžovém klobouku

by Alice Vegr

v klobouku z růží
spí něžná krása tváře
ženy kreslené tuží
co vypadá, jak od oltáře

zavřené oči tiše sní
a třebas zrovna o lásce
a sladce v růžích sní
tajemná hudba, poznáš se?

vy vytržení z melodie
snů, co kvetou do růžova
a pak, že láska neopije
líbá tě ve snu zas a znova