úterý 31. ledna 2012

Černý den (Black day)


jsem tulákem po hvězdách
smějící se světu z mostu
kontinent odkud jsem plách
mě škrtnul ze svých hostů

proud vody probuzení zpívá
a listy na stromech tančí
jsi chtivá, mstivá, lživá, čtivá
nosíš sebou touhy samčí

k tomu skrývanému v dešti
dosud nepronikly svatí
tisíce křídel andělů, co leští
jsoucí a předpojatí

dnes nocí zní výkřik zvonů
bloudím tě i dosahuji
nevím, co nevím až z tónů
černý den si zabarvuji

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------
Vše, co považujeme za barvu je odrazem naší vlastní duše. 
A jak si my zbarvíme svůj svět, tak takovým i bude.

Černá díra (Black Hole)


básním za jasné noci
až přilézá ke mně i mráz
vítr skučí bez pomoci
rostou si husté lesy v nás


noční vzduch rozpaluje
až děsivý cinkot nespavců
k branám snů doputuje
nelidský řev těch všežravců


osaměle zívající vírou
hledám tě ještě doutnající
prázdnou a taky čirou
jsem černou dírou cestující

Michal Zachar
--------------------------------------
Je tu cosi beztvaré a úplné, co se zrodilo mezi nebem a zemí, jak podivné a nehmotné! Stojí to samo neměnné, působí všude a na vše a není ohrožováno ničím. A tak mu říkáme TAO.

neděle 29. ledna 2012

Devátá brána (Nine gate)


po čem večer toužívá vítr?
spočinout v nalézání klidu?
kam ukládá hlavu strom?
když přijímáš svou bídu
a všichni spojeni dechem
po cestách bílý ženem svit
já stalo se mých echem
bolesti pln jdu vyslovit
svá obvinění srdcím těm
co odrážejí lásku do oblak
když prší jen na poli mém
kde není žádný mrak
zpívajíc rty, okem jen bdím
kdo rozhodí my před zraky
roj ptáků táhne láskou tím
že uvěří v zázraky
srdcí našich přízrak je tmou
co zpívá hříva koním? dost?
zkoušen jsi, jak roky jdou
byls ten zvaný host?
ostrůvek písku tlukoucího
nitku bílou jsem teď objevil
a před zraky nevěřícího
ten pohár odstrčil
zas tiše bez rozdílů třepetá
se listí, jak ptáci sem a tam
to lidská kletba odkvétá
že bojíš se být sám

v deváté z bran...
věnováno tvůrcům filmu Nine gate

Michal Zachar


Zatím s bohem (Goodbye For Now)


když hlavu položíš na zdroj
kde život láskou se míchá
narodíš se a propukne boj
nenávist a radost je pýcha

a čím víc bojujem za něco
tím víc seberem vlastností
rebela, co jak to děcko
tyrana od sebe vyhostí

a když se zbavíme tyranů
a stáváme se sami vůdci
sami s pevností viklanů
snažíme si nebýt škůdci

čemu vzdorujeme to trvá
protože sílí i naše zloba
a tím je pevnější i ta prvá
myšlenka krátkodobá

Michal Zachar
-----------------------------------------------------------
Pochopit, že to proti čemu bojujeme už je dávno naší vlastní součástí a rozpoznat to. Zavři oči a dovol si doplout na místo času, kde jsi se poznal jako ten, kdo měl tutéž vlastnost. V důsledku toho, že jsi měl o sobě nějaké přesvědčení, které jsi potlačil, sis přirozeně v životě stvořil někoho, kdo tuto konkrétní vlastnost vyjadřuje. A jsi to ty. A čím víc proti té vlastnosti bojuješ, tím víc se ona v rámci tvého života tlačí do popředí. Vrať se k sobě. Vezmi se do náručí, poskytni si bezpečí a usmiřte se. Spolu v jednotě se držte dokud nedospěje až do tvého současného těla a pak otevři oči. A zjistíš, jak tvůj odpor, co zuřil mimo tebe, právě pomalu mizí.

sobota 28. ledna 2012

Melodie (Vocalise)


jak moc pro tebe znamená...
jak žije se ti bez jména...
jen proto, že je vzdálená...
a nevíš, zda je ztrápená...
i když jí láska byla vrozená...
a v ní nebyla tajená...
snad proto byla červená...
jen asi trochu mlčená...
ta slova nejsou volená...
i když odejdeš smířená...
až rukou smrti vztažená...
teď hledáš, kde je snášená...
a že dál nebude znavená...
tvá máma, žena milená...

Michal Zachar
-----------------------------------------------------
zemřelé mamince mého přítele

Vocalise je vokální (zvukové) cvičení beze slov,
u které se melodie zpívá jednou nebo více samohláskami.

Vlastníme nebe (We Own the Sky)


jedno světlo, jeden stín
když nebe vzlétlo, kam teď s ním?
vrháme sami největší stíny
nebo největší světlo do našich snů
odrážíme se jak světla splíny
láskou dát ze mě nebe, objevujíce tmu
v každém okamžiku je zázrak
úsměvem svitlo, ukážeš oknem tváře
a srdce je doma, kampak?
vlastníme nebe a nemáme čas na snáře
vstupuješ k sobě svýma očima 
světlo v tunelu je vlak, co jede proti tobě
myšlenka, která končí, která začíná
čím světlo jasnější, tím jsi i větším hrobem
jedno světlo, jeden stín
když nebe vhlédlo, kam teď s mým?

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------------
Abys měl aspoň kapičku štěstí, alespoň trochu toho nebe na zemi, musíš se smířit se životem, se svým vlastním životem - takovým, jaký je.


Utopení duše (chanson de toile)


vcházíš do vln
jak loď na obzoru
já života pln
i s trochou vzdoru

dávám vlnám
touhu rozpálenou
čeho jsi plná?
tebe sny nedoženou

nahá vcházíš
a dojdeš k ponoření 
duši tu vsázíš
s mořem k utopení

Michal Zachar
-----------------------------------------------
Ženy nikdy nedokáží být jen dočasnými hosty, neumějí to. Všechny se v skrytu duše usídlují natrvalo, s tupou, pudovou úporností budují domovy za potop a válek, v předvečer vpádů, v dobách, kdy se hroutí státy. - Johann Wolgang Goethe

pátek 27. ledna 2012

Naše dny (The Mystery of Feminine Power)


svádivá hra mlhy se stíny
jako mrak, když opakuješ
let po nebi lásky s odstíny
toho čím sebe dosahuješ

učím se objímat srdečním
krokem tepoucích krve žil
a nejsem dost svátečním
hráčem, abych se uchopil

dotyky tvořící to, co vím
i tak hledat sjednocení
tajemnou tichou jsi vším
pro lásky představení

Michal Zachar
--------------------------------------------------------
Nikdo z nás netuší, že naše dny jsou naši Bohové.

čtvrtek 26. ledna 2012

Tanec pod měsícem (Dancing Under The Moon)


otvíráš sebe jako květinu?
kdy rosa kápne na okraj?
okvětní lístek, když rozvinu
vzrušením jsi až do mokra

krása je věc, co nechápu
a kolik ji teď opět začíná?
neřeší tolik si dá mejkapu
ani za kolik je tedy laciná


slova jsou nerovná zrcadla
pokoušející se tu zachytit
z myšlenek, co nás napadla
tu hustou smyslu lásky síť


a pod leskem povrchu slov
ticho i tma, co jsou si rovni
jako měsíční úplněk i nov
my díváme se ven i dovnitř

Michal Zachar
----------------------------------------------------------------
Podlehneme-li závislosti na vnějším světě, naše niternost nás bude stále znepokojovat. Začneme být hladoví. A náš hlad neuspokojí žádná myšlenka, úsilí, osoba a ani čin. Máme-li být celiství, musíme zůstat věrní své vnitřní složitosti, která nás činí tolik zranitelnými.

středa 25. ledna 2012

Až (Tchaikovsky Overture 1812)


až zazvoní zvony, co nikdo neslyší
až dokážeme bez opony, mít se za nejbližší
až naše písně začneme si zpívat
až pustíme tísně, zavřené do nor, do liščích
až dvakrát tři se mu vrátí ozvěnou
až v nás zaznějí zvony na počest člověka
až uvidíme krást tmu duší blázněnou
až na naději bez úhony už nikdo nečeká
až obejmeme srdce jeho velikosti
až poznáme, jak málo stačí k tomu klidu
až nakrmíme se už do sytosti
až rozdáme lásku aniž chceme bídu

Michal Zachar
...................................................................................
Byli jsme společně zrozeni a spolu zůstaneme na věky. Jsme tichá vzpomínka Boha, co se překřikuje tak, že zapomněla, že umí zpívat tak, že by nám to snad záviděli i sami andělé.

úterý 24. ledna 2012

Snadná srdce (Easy heart)


je těžké uchopit snadná srdce?
možná když sedím v naprostém tichu?
a usmívat se dál tomu, tož trpme
když všechno, co mám je teď k smíchu

podstatou života je tělo a mysl?
a proč jsou domy v řadě a ne jen tak?
že duch plácá energii na nesmysl
a tak se vznáším jak ryba nebo pták

chci být tvým večerem a dnem?
a kolik z nás dostává darem tajemství?
tak si oblohou prolétneš a lem
života zachytí tvého ticha vzbouření

Michal Zachar
---------------------------------------------------------------------------
Pohlédněte na oblohu; mění se z hodiny na hodinu, po celých 365 dní, ale Polárka se přesto nikdy nepohne. A stejná je i naše mysl.

pondělí 23. ledna 2012

Černý draku (No)


procitáš černý draku
kolikrát tě budu k snům klást
zase chci létat v oblaku
kde budu nudu andělům krást

zkoušíme novými názvy
najít to, co je v nás doma furt
jeden se z toho zblázní
tak máme na rok teď jeden kult

a tak pluj světlem vědomí
v nebi si slunce sedne na měsíc
a že se mi z duše odlomí
kousek podstaty životem kolujíc

Michal Zachar
..............................................................................
Když se smysly rozbíhají ven, je to oheň. 
Když se smysly navracejí do nitra, je to voda.

Když (Anna Maria)


když v nás všechno praská
když v napětí se srdce láme
když to, co potřebuji je láska
to abys nebyla jen epigramem
když ty slétáváš se s tmou
když světlo nepatřící nikomu
když lampu duše tělem zvou
to ty jsi součást božího genomu
když svíčka mysli rozsvítí tě
když ti nejde jen o viditelnost
když plamen lásky pohladí tě
to taková je naše nesmrtelnost

Michal Zachar
-----------------------------------------------------
Zářící světlo je funkcí mysli, prázdné ticho je podstatou mysli.
Je-li ticho bez zářícího světla, pak ticho není opravdovým tichem.
Pak jsme jen jeskyněmi duchů.


neděle 22. ledna 2012

V zámezí (Amadeus on the Nile)


neobjevujíc myšlenky
sedím si na měsíci
a srdce výklenky
zaplavující

nedávám možnosti
jen tak se houpá
slabost radosti
je skoupá

bdělosti zrozená
čirá pozornost
jsi bez jména
osobnost

nestavím protiklady
vody v nebesích
láska je tady
v zámezí

Michal Zachar
............................................................................................
Žádost vychází z předpokladu, že věci existují a z vlastnického postoje vůči nim. Tento vztah nikam nevede, protože činnost je vždy poznamenána vedlejším a skrytým motivem.

pátek 20. ledna 2012

Vedle mě (Next to me)


zase jsi vyloupnut ze tmy
a můj obraz jako klíč
čekala jsi zas až se setmí
než mě hodíš jako míč


dodávám ti kruté rámy snů
propadáš zálibou
koulíš se mnou před branku
tou rukou bohulibou


tak se mi koukej rovně do očí
jdeš ze sklepa zvíře
kdo z nás dvou si tam seskočí
sem vedle mě v díře


jsme dva tělem, myslí i duší
a někdy je nás dost
mám tě rád aniž kdo, tuší
že jsi má skutečnost

Michal Zachar
---------------------------------------------------------------------
Smyslem vlastního života je pochopit, že dvě spojené poloviny
v jednom člověku jsou více než jeden muž či žena sám v sobě.

úterý 17. ledna 2012

Proč? (Why)


proč je někdy jako příčina
nikdy si nenech 
zaslepit místo, kde začíná
srdce v třmenech

proč jsou slova zbytečná
která protečou
každým srdcem skutečná
ta slova nelžou

proč tvá duše bloudí mimo
zavátých stop
místo, aby šla jen přímo
tam je vchod

proč láska žije jak strom
láska jako taková
v tom, kdo miluje, ne v tom
kdo je milován

Michal Zachar
----------------------------------------------------------
autorem fotky je Radka Szabová

Tento sen (This dream)


opět začínám snít
možná je to náhoda
když není co mít
třeba mně vyhlodá

a dírou v hlavě
miluji sny pro ráno
možná ty právě
lásky mají přidáno

tento sen sám
milý polibek hmoty
strhává ten krám
vrhá mě do samoty

Michal Zachar
..................................................................
Kdo opravdu miloval a je zklamán,
je ochoten spíše nežít než nenávidět.

pondělí 16. ledna 2012

Létající vody (Flying Water)


ztracená slzou v moři
tvé létající vody
ve mně má bolest hoří
nevidíce schody

očistím duši kapkami
setu balzamik
tryskající, co podá mi
ruku a říká dík

mám možnost uvidět
tu rovnováhu
z které vystoupil svět
na naši dráhu

tím smiřuješ poznané
s nepoznaným
radosti skrz posbírané
slz jmenovaným

bolest omývaná slzou
létajících vod
soumraku magií drzou
jsem pevný bod

Michal Zachar
---------------------------------------------------------
věnováno Janu Mendělovi

Existuje špína, kterou očistí pouze slzy... Jana Matulová

neděle 15. ledna 2012

Tady v mém srdci (Right Here in My heart)



poznávám nepoznané
se spícíma očima
rozdávám pro neznámé
jen to, co spočítám

láska nám ubíhá v času
srdce jde kudy kam
v poušti života zažít krásu
je obrázkový hlavolam

s čímkoliv oslovíme den
zakřičíš to do noci
co dáváš, ten text je čten
tady v mém srdci

Michal Zachar
..........................................................................

Mír přináší bohatství, bohatství přináší zpupnost, zpupnost přináší válku, 
válka přináší chudobu, chudoba přináší pokoru, pokora přináší mír.

sobota 14. ledna 2012

Řekni mé jméno (Say my name)


řekni mé jméno
a prosím ještě jednou
jsi na zapřenou
láskou nedohlednou

řekni mé jméno
a já se vrátím ze tmy
duší neposednou
když dřív se setmí

řekni mé jméno
a kolikrát si jen chceš
zmínky nevyblednou
ani z toho, čím byla lež

řekni mé jméno
možná, že to nezabolí
víš, že zapřenou
hrajeme pro cokoliv

řekni mé jméno
ať ožiju tvým dechem
a v něm zachyceno
bylo, je a bude všechen

Michal Zachar
.....................................................................
Usměj se, lásko, třeba slzami, když jméno vepsali jsme ke jménu, 
my dnes to zlaté slunce nad námi vzali jsme do našich prstenů.

Magie slov (Strangely Beautiful)


magie slov zná ztráty nekonečna
kroužící vírem chvil současnosti
ta krása je myslím nebezpečná
když vidíš všechny souvislosti

člověk v minulosti nemá stopu
ta podstata stvoření je navždy
pevná část hrází, co nevykopu
a jiskry nekonečna má každý

skutečnost žije ve světlo Boha

po té, co se slovo stalo tělem
jediná jsi byla ze všech mnoha
než jsi se lásko stala nepřítelem

Michal Zachar
..................................................................................................
Většinu toho, co se děje, my lidé vnímáme jako činnost. Jako pohyb. Jako výkon. A naše JÁ předpokládá, že právě to znamená být plodný a tvořivý. Teprve, když se JÁ projeví jako úplné nic, jako stín neschopný uzvednout i nepatrnou částečku prachu, teprve tehdy v nás rázem a v jediném okamžiku ožije člověk.

Plynoucí jako voda (Flow Like Water)


možná jsem tě měl na dosah
možná jsem tě i chvíli spatřil
jak se láme slunce na řasách
a v paprscích jsem nevyjádřil

to, co vnímám srdcem spolu
to s naším dechem tónů slov
stavíme nohy u jednoho stolu
když láska k životu už není lov

možná jsem jen nepochopil
modlitbu v zárodku nesmělou
a srdcem jsem tě neuchopil
i když rozum znal tě dospělou

Michal Zachar
.......................................................................
Nebe a země. Dech a hmota. Síla a moc našeho ducha jsou odvozovány právě z tohoto napětí mezi nimi. A celý svět naší duše touží po viditelné formě. Jako ty, jako já.

Vlny



každý den vás potkávám
a kdo se na mě usmívá?
blesk s vědomím já sám
jen možná maska slušivá

jen sebe přesvědčujeme
že jsme součástí širokých
 z vod i země roztančené
až do výšek vysokých

osaměle bydlící si v těle
každý v nějakém jiném
to když pronikáš bděle
mým světem svým činem

Michal Zachar

-------------------------------------------------------------------------
Jsme světem v našem těle, jenž nám bylo propůjčeno.
Na chvíli. Našeho života...


čtvrtek 12. ledna 2012

Lehký jako pírko (Light as a feather)


lehký jako pírko
si někdy připadám
že je život chvilkou
a věř jeho přísadám
byli jsme dva smělí
bylo jen jedno srdce
každý den jsme měli
osud slova ve vývrtce
kolikrát tíha skoupá
když noří život z vln
poslední nás houpá
tak se jen přání splň
a tak si nás láska
světem zase stočí
a jako bič zapráská
zbarvená je podle očí

Michal Zachar
.......................................................
Hoď kámen do rybníka a tento svět už nikdy nebude takový, jaký byl.

Vy nevíte, co je to láska (You Don't Know What Love Is)


vy nevíte, co je to láska?
když moře šumí pod oknem
když dřevo tiše praská
v krbu tím vykládaným snem

zatopím i pro ty další
jsi to dřevo, co do něj házím
když nepřihrávám falší
to kvůli času s tebou sázím

láska nejde na hodinu
ale ani na měsíců pár spát
biješ srdcem kovadlinu
do tvaru láskou bít a vytrvat

tak ty chceš umřít sám?
že zbude láska nespoutaná?
bez tebe jen si usychám
na druhý břeh už vidím z rána

tak nevíte, co je to láska?
žít životem toho, koho milujem
laská se mi samohláska
z vína slov, co si tady lisujem

Michal Zachar
--------------------------------------------------------
Okamžiky bývají malých rozměrů, ale duchovně nám vystačí možná na celý život. Jen je musíme prožívat s člověky a ne s lidmi. Lidí je spousta, člověka abys pohledal.

středa 11. ledna 2012

Sen jednoho muže (One man's dream)


tak si tak někdy říkám
jak to, že jsme ještě tady
když odnikud nikam
vstupujem zadními vrátky
do zahrady
snů života, co už je
budoucí o představách
jak se sen pozoruje?
to jsou křídla letu zpátky
jen splývavá
život je sen Mojžíše
co odbočil k hořícímu keři
nevěděl, kdo napíše
zve nás věčnost splátky
kdo neuvěří?

Michal Zachar
................................................................

Když muž miluje ženu II. (When a man loves a woman)


existuje místo
kam odchází
i světlo svíček?
tak, že je jisto
před zápražím
máš ten klíček?
tajné nanečisto
dnů s nesnází
a malý míček?
neznámé číslo
paměť neschází
do svých kliček
tak ty šachisto
žiješ ve fázích
hledání sklíček
příchuť čisto
věčnost extází
sousto hříček

Michal Zachar

---------------------------------------------------------------------------------
Láska je jídlo s příchutí věčnosti, ale taky je to sousto pořádného nic. 


úterý 10. ledna 2012

Formovat (Yanni)


když mám tě učit o Bohu
vlasy tiše sténají prosbou
nemohu přijít na tu polohu
do které tvé ruce pozvou


hra skutečnosti s fantazii
když jsem tě začal milovat
naplněn, co jiní neprožijí
srdcem si lásku formovat


láska není jen milování
tvé tělo s duší hazardu
falešná očím nezaclání
může zemřít, na pravdu

Michal Zachar
---------------------------------------------------------

Jsou lidé, kteří sice milují své bližní, ale tak primitivním způsobem, že jim působí jen bolest. Ulpívající na svých představách falešných obrazů, do kterých se zahledělo naše ego. Kdo opravdu miloval a je pak zklamán, je ochoten spíše nežít než nenávidět. Láska ne, ale představa o lásce, ta sama o sobě může být mnohdy slepá. Proto ji doprovázejme vždy pravdou! Ale pravda může být někdy bezcitná. Proto ji čiňme prostřednictvím lásky přijatelnou.