Zobrazují se příspěvky se štítkemdva. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdva. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 26. dubna 2018

Jen chci...



jen chci, abys vzal rukou mé srdce
a přestal se přitom stydět za slzy
abys to, co odevzdáme smrtce
uchopil dřív než zamrzí

stojíme na světě a nevidíme krásu
chceme se škrábat nohou bosí
hodujeme v života kvasu
bez úcty ke kapce rosy

jsme ti bohatí nejchudší na světě
nedostaneme nikdy vstupenku
možná z plyšového slůněte
uděláme lásce jitřenku

a tak stojím s plyšovými slonem
a naslouchám, co mi povídá
že v plyši neznají honem
a milovat je věc spojitá

jen chci, abys vzal rukou mé srdce
a šel mnou na místa, kde jsem
a, i když nebudu ve vývrtce
budu tvůj v dobrém i zlém

sobota 26. října 2013

Za dvě duše (Beyond: Two Souls)


nevím, kam se vine růže
prý až k pochopení
nevím, kam až člověk může
snad k tvému chvění?

nevím, co probíhá tělem
když jsi k políbení
nevím, co jde ti teď čelem
snad moje chvění?

nevím, proč pro dvě duše
slovo znamená lásku
nevím, proč tak jednoduše
shazuji s tebou masku

nevím, kam odcházejí slova
vyrčená v nás darem
nevím, kam jdeš lásko znova
v plameni přímočarém

nevím, když dávám co chceš
když toto říkám rozpačitě
nevím, když líbáš, není to lež
srdcem stoupá, miluji tě


Podle jedné indické básně se nejkrásnější žena světa Lakšmí zrodila z rozvíjejícího růžového poupěte a stala se bohyní krásy. Růže, ze které se zrodila, byla považována za symbol božského tajemství. Podle perské pověsti byla růže darem samotného Alláha, který sněhobílou růži určil za vládkyni květin. Řekové považovali růži za dar bohů. Podle Anakreona z Tea se růže zrodila z běloskvoucí mořské pěny současně s bohyní lásky a krásy Afroditou. První křesťané považovali růži za symbol úpadku a rozkladu, ale postupně si i u nich růže vydobyla své místo. Později ji začali nazývat rajským květem a zasvětili ji Panně Marii. Jedna z legend vypráví o tom, že první růže vyrostla z kapek Kristovy krve pod křížem. Muslimové zas věří, že bílá růže vyrostla z kapek potu, které uronil prorok Mohamed při výstupu do nebe.

Ať je to tak či onak, vždy u toho byla voda v podobě krve či potu nebo mořské pěny. A tak bysme své květiny, svou krásu měli zalévat svou vodou. Na počest všech.

pátek 30. srpna 2013

Srdce kováře


letící mraky oblohou
zvou ke hrám snem
odtud až do nohou
a vnímáš ze mě zem

najednou až zamrazí
když skutky doháníš
to, že jsou jen obrazy?
pravda se lži nesklání

otevřít nebe si přeješ
pohlédnout do tváře
ve všem, co si hřeješ
mám to srdce kováře

a tak zase bouchám
skrze kovadlinu zvíře
srdce v duši, co mám
s láskou a v dobré víře