úterý 31. října 2017

Modlitba II.



jsi teplo světa v podzimu
kterou si na rány přikládám
podléhajíc snění dennímu
ve tmě studeným náladám

spěcháme do spánku moci
opouštím tvou ruku, co vede
kam chodí srdce spát v noci?
a vidí oči vlastně taky šedě?

blízci kamínci a květ růže
jsme k sobě na jeden nádech
a každý z nás dýchat může
lásku dát ve všech pádech

a hodit žabku a sny hvězd
odrazit vlny a nebýt mrzcí
tichý příliv bolesti snést
ať teplo je v našich srdcích

sobota 28. října 2017

Kamínek

FOTO

PO PROUDU VZPOMÍNEK
TEČE SI K TOBĚ VODA ŽIVÁ
JÁ JSEM BLÁZEN KAMÍNEK
CO SE JÍ DOTKNE, NEZAHŘÍVÁ

A TAK KOLEM JDE TVÉ BYTÍ
NEJPRVE JSI VODA A OHEŇ
SPALUJEŠ V SOBĚ KRUPOBITÍ
ALE JEN V HLAVĚ A PO SVÉM

AŽ I LÁSKA MŮŽE ZAČÍT HNÍT
CHCEŠ HNED A NE DO ROKA
VŠICHNI SE TAK BOJÍME SNÍT
TAKY KOUSNOUT DO JABLKA

JSME PROUDY VZPOMÍNEK
KAŽDÝ SE RADĚJ ZAPOMÍNÁ
STAČÍ VZÍT SVŮJ KAMÍNEK
SRDCE BEZ NÁS NEZHASÍNÁ

neděle 22. října 2017

Jen já a ona

zdroj FOTO
ze srdce pomalu odťuká kapek pár
krev zhoustne na normální kapalinu
to mi duše řekla, že čas je jít zase dál
láska a smrt jednají vždy na rovinu

v poslední vteřinách zhasínám sebe
a podávám ti zase tu voňavou růži
a jak bude vlastně vypadat, to nebe?
okno otvírám, oči už neznělé sluší

v pohybu života spíme, jak motýli
stačí nadechnout s láskou vzduch
počtem slz jsme tělo tělem pokryli
když zrodí se i zemře lidský duch

jsme cestující mezi dvěma světy
až když bubny na pochod zazvoní
zastavíme, jak slovo na konci věty
jablko Evino, růže Adamova zavoní

smrt je poslední zastávka na cestě
od teď jsi mami už navždycky doma
Bůh jde k tobě, jak ke své nevěstě
dotykem to všechno víme jen já a ona


neděle 15. října 2017

Hurts Like Hell


jak balonky s nenaplněným plynem
žijem si svou iluzorní realitu
neptal se čí je kdo a jakým synem
a sklenici zanechal nedopitu

z krajů bouřících hněvů odešel úsvit
přišli jsme si potmě utrhnout
že Adam si chtěl Evu jen tak půjčit
tomu se dá těžko podlehnout

možná, že byla sklem ze soumraků
v konci sečte, co se kde řeklo
napít se, je dát srdce do zazraků
bolí to, jak mé vlastní peklo

pondělí 2. října 2017

Neytiri


nehledám lásku pro potvrzení světa
co vzal si můj život na úvěrový list
 jen se tak dotknout bez práva veta
až po sobě řádky psané budeme si číst

chceme dobývat, jak útočící býci
já se ptám všech lidských srdcí
namísto orla do znaku holubici
proč kreslíme si v hrubých náčrtcích?

milovat člověka není tak mnoho
ale kde brát, když nejsou lidi?
svléknout si tělo pro kdekoho
a nebo pro toho, co tvoji duši vidí?

žijeme v otroctví života, co uspává
vnímáme se bez dotyku z lásky
naše láska bývá jenom lákavá
nikdo si nechce milovat své vrásky

my herci života a milovníci rolí
chceme se vetřít Bohu, laskavý
milujeme víc to, co nás bolí
a nevěříme srdci, že jeho láska ví!

a tak si znovu klopýtáme světem
vzrušuje nás nic, ta prázdná víra
bez lásky srdce k Bohu, bděte
pro život se žije a v lásce neumírá

neděle 1. října 2017

PEI


zápasil jsi s Bohem i s lidmi
a teď jsi tulák po hvězdách
jménem koho jsi tu a jsi vlídný
když jsi v prachu na cestách?

a každou šlápotu stírá vítr
co nikdo na světě nezahodí?
slzy, co jich vyplakal litr?
slovo, co srdce osvobodí ?

tváří tvář hlubinám jistoty
odkud se dýchá jen stěží
kdo dělá srdeční bankroty?
"já jsem", na tom ti nezáleží

úsvit úsměvem rozkvétá
hledám, jak došel jsem tobě
každá z tvých cest je zakletá
a teď už běž jenom k sobě