Zobrazují se příspěvky se štítkemden. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemden. Zobrazit všechny příspěvky

středa 28. října 2015

Jsme


Jsme oheň a led
Co se láskou rozpouští
A chceme všechno hned
Třeba vodu na poušti

Jsme labuť a drak
Zpíváme si oheň chrlící
Milovat můžeš teď, ne pak
Skutečnost, co je žijící

Jsme nocí i dnem
Spojeni chlebem i vínem
Hmota, žijící si svým snem
Příčina, následek splyne

 Jsme žena a muž 
Uprostřed všeho světa
K tomu, co nedokončil nůž
Nám stačí jedna věta

Jsme slovem, co smí
Vteřinu srdce nad osudem
Říct, můžeš být poslední...
Jaké to tvoje bude ?

úterý 9. listopadu 2010

Každý den (everyday)


začínáme zas 
jako každý den
řekla´s vstáváš
ať se milujem
když se vstává
s pocitem krásy
to, že ti dává
náš kus spásy
až když svítá
z tvých očí jas
srdce mi kmitá
až zruší čas
toho, kdo jsi
stvoříme tím
co dáváme si
svým objetím
každý den máš
za co děkovat
vstáváš, usínáš
zkus milovat

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------------

úterý 5. srpna 2008

Vzdát se svého orla...



Kdy lišíme se od sebe jako orel a vzduch?
Jsme plni napětí svých smyslů, hor a much.
Žijeme s tvary, pachy, barvami a dotyky.
Kdo z nás má schopnost odvrátit se? Ty?
Necháváme být si orla v hrudi jako srdce.
Umíme vzduchem spočinout něžně a prudce?
Nemíchat dohromady orla a vzduch; hlínu a oměj?
Říkáme nejde, vždyť narodil se pro něj.
Orel je orel a vzduch je vzduch!
Kdo neumí být, zustává mu puch.
Kdo nechce vidět jednotu ve věci samé?
Vyžaduje hodnotu v nemožném a popelavém!
Tak jako orel není vzduch a vzduch není orel.
Ten, co chce vše vlastnit, je budoucí popel.
Vzdejme se jen k tomu být a zbytek přijde.
Něco sem letí. A slunce zase vyjde...
................................................