Zobrazují se příspěvky se štítkemanděl. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemanděl. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 8. února 2019

Andělské zločiny


umírám a ještě než zemřu
a spolu s tím všechny věci
když anděl odejde k čertu
tma přítomnosti a rozsvěcí

hloubkou noci vyléčí rána
zdrávas to, co se tam stalo
z podstaty bytí slov ptána
nehledá klid, co nezůstalo

stávat se světlem světa
čert je ten realitu kupující
anděl slovem a zbylá věta
že někdo zůstal nevěřící

zůstaly andělské zločiny
z nebe padat ve vývrtce
vím, že já nejsem jediný
kdo ví, kde je tvé srdce

pátek 7. července 2017

Born to be your Queen


autisti světa uzavřených srdcí
kde zvoní zvonek vždycky nadvakrát
bez lásky, co i kámen zamrzí
ohněm jde planout, ale zimou nezahřát

kamenná srdce poházená
snítky květin bere si do dlaní svítání
tvá krev už ani nezčervená
kouř popela slibů lásku silou zahání

noc dala kamenům šanci
ranní světlo, co vede domů na studeno
co tančí za svit na zachránci
a můžeš si vzpomenout na své jméno?

cit krademe ve dne, v noci
chtěl jsem jen pro tebe roztáhnout křídla
lakomí touhou jsme otroci
stínáme křídla andělům aniž si kmitla

a tak bubny zazní jako ticho
zpívajíc o duších než se jim uzavře nebe
stíny z druhé strany od bližního
zpíváme hvězdám v noci, zabíjejíc sebe

neděle 21. června 2015

Zdání (You are)

FOTO: Alexia Sinclair

a kdyby nezbylo už nic
a všechno bylo jenom zdání
je v životě něco víc
než pohled tvůj, tvé milování?

a zbyly prolomené ledy
co řekou bytí táhnou proudem
kousky lidské abecedy
ti, co si lásku udělají poutem

a vstává srdce z popela
neříkám mu už miluj tak a tak
jen spatřit v ženě anděla
a milovat, nečekat na zázrak

středa 21. května 2014

FALLEN XIII. (Skleněná křídla)


v tišinách zákoutí duše pěna stříká
krev z žil foukačů skla lže po klávesách
tak jako se bolest radosti zříká
když klid a vzruch tavených skel klesá

šijeme na míru a na prstech se choulí
čepele nožů zlosti, co dělá malinkaté vrásky
vějíře z nich kol očí dojetím se schoulí
my odpadlíci k nevíře, to je stopa mé lásky

nořící se z varných van sklem tuhnoucí
ze tvé fantazie nabíráš té směsi z plných plic
stačí já fouknout něžně z touhy vanoucí
malou okrouhlou dírkou v srdci mi jdeš vstříc

středa 6. března 2013

FALLEN XII.


otevíráme srdce pro svoje lži
stavíme stavby s krásnou stěnou
kolikrát kdo vezme než pochopí?
jsou oči, co nikdy nezapomenou

otázkou jsi žena? jsem chlap?
jak padlí andělé do hmoty bořící
tvoříme dál z myšlenkových map
ti první měli ještě srdce hořící

a provádíme konečné úpravy
kolikrát kdo kam ještě vkročí?
je láska to, co nás vždy unaví?
slepé srdce je horší než slepé oči

neděle 13. července 2008

Jak zjevují se andělé?


Jak zjevují se andělé?
Je to jen v noci?
A nebo sedíš v kostele?
A žádáš? Ku pomoci?
Píšu ty řádky modrým perem
a myslím na to jaký jsi.
Já v životě byl jenom tělem.
Tak prosím sviť a nezhasni...
Jak vlastně vypadají ti,
co střeží naše kroky?
Co jdou v sametu duše - jin.
A kolem běží hodiny a roky.
Možná, že jednou uvidět
tak toho svého anděla,
Bys nechtěl ani pro ten svět
a jeho křídla nesmělá...
Pro lásku, pro světlo a pro cokoliv
vrhne se chránit tvojí duši.
Podíval jsi se někdy na to,
jak mu tvoje duše sluší?




MZ
-----------------------------------------------------------------------------
Kdo opustí smutného přítele, není hoden,
aby se někdy dělil s jeho radostí.


sobota 3. května 2008

Weeping eyes...


Smutek je vůně mandarinky,
co zvedla ti oko do nebe.
A rozhodla zas, že samotinký
že žal ti víčka poleje.

A oči sklíčené se snadno ztrácí,
tu měkkou milou korunu.
Oponu z řas vykouzlit za senzací,
plačící kouzla na dunu.

A v písku barvy mandarinek
setká se slza s řasou zvlášť
a pak dál jen malý skřítek,
stavidlem škubnul a je pláč.

A smolné slzy proudí okem,
stavidla zdvihlá skřípěla.
A Bůh letěl nad Marokem
nabídnout ti svého anděla.

Smutek je vůně mandarinky,
že slza nebude dost dobrá.
Srdcem bijí na kovadlinky.
Aby probudily spícího obra.
Lásku.
......................................................

Michal Zachar
..................................................................................................

Největším štěstím v životě člověka je vědomí,
že nás někdo miluje proto,
 jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme.