Zobrazují se příspěvky se štítkemsvit. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemsvit. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 15. února 2018

Do dna chrámu


spěcháme soudit pro vlastní pocit viny
nevinnost nejde nikomu dokázat
pro vlastní pocit bezpečí odůvodním činy
všechny ty sliby bez zásad

k zločinu najdeš ochránce, většinou duo
nevinnost srdce v krvi nepropiješ
k vraždě člověka najdeme vždycky důvod
jak ospravedlníš to, že žiješ?

bez dobré vůle, u mě se požehnání nedává
neprozřetelný krok, prostě se sčítá
jste zpustlík, cynik, pederat, snaha těkavá
tma ve tmě pomalu si svítá

hledáme svatý grál, doufajíc v dokonalost
zoufalé náboženství moc, v nás žije
nevinna není v poháru jako ta pozůstalost
vina je vždy na tom, kdo pije



„Slova "míti se" neberu hmotně. Někdo se nemá nikdy a někdo pořád. Mít se to není stav peněženky, nebo úspěchů, to je dispozice. Být šťasten - to znamená umět to. Radovat se ze všeho, z každého dne, z každé hodiny. Raduji se. A proto se mám. A pořád. I když někdy, občas, ne. A vždycky jen svou vinou.“ - Miroslav Horníček

sobota 4. března 2017

House Stark


Svit oslepující zavřela tma.
Slova mají hodnotu brusky.
Uříznout větev, co nespadla.
Jsem tvůj soumrak i úsvit.
Přijímat a dávat to určené.
Učil mě soudruh kněz i kat.
Milovat strachem sevřené.
Srdce já neuměl vyplakat.
Srážet lásku až na kolena.
Nezvyklé odháněj stranou.
Se jménem i bezejmenná.
Dobrý den a na shledanou.
💚

středa 8. května 2013

Vody


bojíme se hlavně bolesti
co si smrt najde pod peřinou
a my držící se pelesti
krademe vteřinu za vteřinou

bojíme se srdcem milovat
křičíme polibky falše do nikam
stačí jej blesky grilovat
já přesto dál tebou pronikám

bojíme se svitu do vědomí
sami jsme malinké hromosvody
tma za nás slzu neuroní
že nahoře i dole je třeba vody

pondělí 25. února 2013

Měsíc

autor: Alice Vegr

milenci spolu nepláčou
ani když měsíc míjí
hodinu konce dvacátou
když v srdci šílím

chvílí roste a pak couvá
láska jako měsíc
večerem světlo vplouvá
už nikoho neděsíc

a jako měsíc jsi temná
a skrýváš svůj cit
zas skáčem do tajemna
my, sny a jejich svit

čtvrtek 2. února 2012

Srdce (Heart)


stojím mezi nebem a zemí
do modré dálky odplouvá loď
usmívající se a dobře je mi
v srdci mém letí vzducholoď
rudými listy javory pláčou
a podzimní rosu vloček v okolí
závratně tančí, když skáčou
odvezla´s píseň, mé city nikoli
zafoukal vzhůru do kopců
vítr a měsíční svit ve tmě studí
poutník jde k horám ledovců
v srdci mám smutek po vyplutí
zlato na tělech soch obrůstá
mechem a z prachu slz proletí
že já jsem tebou přerůstán
to padají z hor mé slzy dojetí

Michal Zachar
---------------------------------------------------------------------

Moudrý si zajisté sám utváří šťastný osud.