Zobrazují se příspěvky se štítkemkalich. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemkalich. Zobrazit všechny příspěvky

středa 20. března 2019

Vaše výsosti

Image by Arkin54 from Pixabay

a někdy je krok závaží cestou do pekla
když, co dáš si, neváží ruka, co utekla
na schodech do krypt nevědomí smrti
jít bojovat ne krýt to, co pádí jak chrti

a dává krokům styl tance od pasu dolů
když jsi smyl z rukou krev ze symbolů
nad úbočím ramen kroutí se síla bolest
každičký pramen, kterým jdeš prolézt

jak vzlykáš modlitby zavřenými víčky
a do kalicha vylity z dlaní srdeční říčky
naplníš se proměnlivo, že láska je víra
láska je víra, že život, je to, co neumírá

věnováno ZAHRADĚ KLADNO

pátek 12. října 2018

Vitráž


utírám prach ze starých fotek
co uvízli mi v síních srdce zpaměti
a zase vnímám ten tvůj dotek
když lásce slzy spouští pusa v objetí

poslepu cestuji si krajinou sebe
každou chvíli do nich hlavou narážím
život a smrt se střídá, že zebe
 když hledám cestu ke svým vitrážím

chci křičet silou veškerého ticha
že život se žije všude a ne jen přežívá
nalámej chléb a kapka do kalicha
spadne vždy, dokud se srdce zachvívá

středa 26. července 2017

Ve jménu srdce, kříže a kalicha

slyšíme všechny srdce světa
když jdeme v tichu spočinout
to tvé je místo slov celá věta
co zaplní ve mně každý kout
a tak tu slyším všechna srdce
co nezapomněla tam dolů jít
některá zní trochu moc trpce
protože pro ně nemá nikdo být
a zas a znovu uléhám do ticha
v bolestech zlomená si drobím
ve jménu srdce, kříže a kalicha
piju je a jím cestou do záhrobí
vyplavit smutek z milionů srdcí
andělé z pekla nejdou pro milost
ta naše srdce posednutá mocí
co místo lásky bijí zběsilost
a zas a znovu vstávám do ticha
v bolestech zlomená si drobím
ve jménu srdce, kříže a kalicha
piju je a jím cestou do záhrobí

věnováno Filipovi Michaelovi Štojdlovi

středa 8. května 2013

Jiskří se tiše


tak už dlouhou dobu jdu
tiše se jiskří kolem cesty
vedoucí v barvě plamene
k ránu barvy sčítám k dnům
kterými oddělujíc od nevěsty
čekám, která si vzpomene

v ruce mám klíče dne i noci
kde bydlí Bůh už dávno znám
kalichy erbu svítí do zlatova
saraf volával jsem bez pomoci
jsoucí si časem přijít k hodinám
zlatá je barva, v níž žije fialová

dali jsem vše pro lásku svou
kruhem se vše v Bohu uzavírá
bláznům hrajou jisker kastaněty
pokoj všem dobré vůle co čtou
v dveřích, co si srdce otevírá
k průchodům k sobě mezi světy