Zobrazují se příspěvky se štítkemtvář. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemtvář. Zobrazit všechny příspěvky

středa 22. března 2017

Sedmá tvář


jít cestou tmavých koutů
co dávají to, co nehledáš
dostáváš tváře od mrzoutů
že strach srdcem vymetáš

a zbytky smetí od kejklíře
otevřít je, skočit do dna pít
životem žít v dobré víře
milovat znamená uchopit

hledáme cesty, kde nejsou
vypráví z nás bolest a strach
 všechny čekajíc tvář sedmou
láska je tvůj dech na řasách

SEDM TVÁŘÍ TEMNOTY

čtvrtek 4. června 2015

Bílá voda (Wiped out)


tak jako na splavu bílá voda
jak stesky bušíš mi do prsou
když v tobě cosi lásku hlodá
a já srovnávám tě s oblohou

vše si splývá, jak vlny splavu
kdo z nás je tu měsíc a slunce
jen nápěv andělů pro zástavu
jsem život na hluboké strunce

v dálce, jak město dělá shon
a u mě v srdci broukáš stesk
kde rozléhá se v dálce zvon?
něha z tvých tváří, dává lesk

sobota 23. února 2013

Za zrcadlem


zbyla jsi jak stín za zrcadlem
po tváři, co už v něm není ani vidět
ta malba vzpomínky až najdem
poslední špunty z poztrácených vignet
zbloudilá touhou honíš dál přelud
a ani v zrcadlech ho neuvidíš stát
on totiž prchá jak šampus a vermut
je dobrý pití, dál radši nemíchat
zas hledáš oči a pavučinou šedou
co svedla cesty svatých až na dno
to ani bez nich nikdy nedovedou
nevidět, jaký máš v srdci prázdno
a zbyla jsi jak stín za zrcadlem
po tváři, co už v něm není ani vidět
ta malba vzpomínky až najdem
poslední špunty z poztrácených vignet


čtvrtek 5. května 2011

Srdce kamenná (Agadio)



jaká je něžná noc?
ulehám ti v náruč
a tvá laskavá moc
hasí tu tmu po požáru

svým hlasem letím
vstříc tónům klína
věříš-li všem pečetím
ať láska k lidem vzlíná

přicházívám k ránu
když noc pozvedá zář
ulehla jsi bez plánu
máš rozechvělou tvář

podívej, jak zpívám
shledání v nás znamená
už jenom láska zbývá
to ožívaj i srdce kamenná

Michal Zachar
-----------------------------------------------------

Šel jsem světem jen tak a nic jsem nehledal. A našel všechno.

sobota 21. února 2009

Andělská tvář



energie tvého pohledu
kterou jsi mě ozdobila
naráží v drobnohledu
na sklíčka, co mne poranila
střípky maličkých dnů
co vytavila něčí zlost
zaseklé v dřeni pohledů
nejsou nám pro radost
pinzetu, skalpel a laskavá
slova, co čistí tvoji tvář
sem tam i kapka krvavá
z ruky, vytahující zašlou zář
to kapka z krve člověka
jenž neleká se střípků
uvízlá v pleti proseká
cestu ke světlým zítřkům

Michal Zachar
.......................................
všem, co dali do mlýna svou trošku