Zobrazují se příspěvky se štítkemsvět. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemsvět. Zobrazit všechny příspěvky

středa 26. července 2017

Ve jménu srdce, kříže a kalicha

slyšíme všechny srdce světa
když jdeme v tichu spočinout
to tvé je místo slov celá věta
co zaplní ve mně každý kout
a tak tu slyším všechna srdce
co nezapomněla tam dolů jít
některá zní trochu moc trpce
protože pro ně nemá nikdo být
a zas a znovu uléhám do ticha
v bolestech zlomená si drobím
ve jménu srdce, kříže a kalicha
piju je a jím cestou do záhrobí
vyplavit smutek z milionů srdcí
andělé z pekla nejdou pro milost
ta naše srdce posednutá mocí
co místo lásky bijí zběsilost
a zas a znovu vstávám do ticha
v bolestech zlomená si drobím
ve jménu srdce, kříže a kalicha
piju je a jím cestou do záhrobí

věnováno Filipovi Michaelovi Štojdlovi

pátek 7. července 2017

Born to be your Queen


autisti světa uzavřených srdcí
kde zvoní zvonek vždycky nadvakrát
bez lásky, co i kámen zamrzí
ohněm jde planout, ale zimou nezahřát

kamenná srdce poházená
snítky květin bere si do dlaní svítání
tvá krev už ani nezčervená
kouř popela slibů lásku silou zahání

noc dala kamenům šanci
ranní světlo, co vede domů na studeno
co tančí za svit na zachránci
a můžeš si vzpomenout na své jméno?

cit krademe ve dne, v noci
chtěl jsem jen pro tebe roztáhnout křídla
lakomí touhou jsme otroci
stínáme křídla andělům aniž si kmitla

a tak bubny zazní jako ticho
zpívajíc o duších než se jim uzavře nebe
stíny z druhé strany od bližního
zpíváme hvězdám v noci, zabíjejíc sebe

pátek 6. května 2016

Warrior of Light


podoby neznělého věku
odhalují nám, co je skutečné
ze stínu jdou bez vděku
k tomu, co je nám společné

vědomí živící se krví
na krajích smrti bez života
všichni jsme stále prví
v čekání srdce na Godota

jsem padající k zemi
myšlenka mě střílí do oblak
když andělu projevení
otevře všechno, ne jen zrak

světlo se válí v kole
tak si tak padám, do věku
nahoře ne a nyní dole
zakusím já úděl člověkův

spatřit střed nejdříve
nebe otevřené, zem rozlehlá
jsem hvězdonoš, Lucifer
anděl, co nese lásku do pekla

sobota 25. října 2014

Neuměli


mám rád ten hlučící svět
a všechny jeho směšné věci
člověka, trávu, potok, strom
a nad hlavou slyším hřmět
když láska letí, jak šneci
a do mého srdce bije hrom

život je jak lampa svítící
co dává tvary ránům nocím
chvíle, tak krátké věčnosti
my mraky na čele chodící
milujeme se do bezmoci
ale nikdy ne až do sytosti

jako všichni jsem mnohým
co žili tak, jak museli žít
a vydali všechno, co měli
z bolestí stínem pouhým
ve tmě srdcem lásku chtít
jinak jsme to ani neuměli

středa 20. listopadu 2013

Člověk


vycházíme vždy ze tmy
a se světlem se do ní vracíme
náš spánek bezedný
svou láskou k tobě střežíme

v polibku ztracených vět
tys kapky z vod nahoře i dole
jsi můj život, celý svět
člověka tvoří láska a ne bolest

vzpláli jsme tvojí silou
a dal jsi nám srdce plamenné
a duši, co je ušlechtilou
když si já na tebe vzpomene

středa 8. května 2013

Jiskří se tiše


tak už dlouhou dobu jdu
tiše se jiskří kolem cesty
vedoucí v barvě plamene
k ránu barvy sčítám k dnům
kterými oddělujíc od nevěsty
čekám, která si vzpomene

v ruce mám klíče dne i noci
kde bydlí Bůh už dávno znám
kalichy erbu svítí do zlatova
saraf volával jsem bez pomoci
jsoucí si časem přijít k hodinám
zlatá je barva, v níž žije fialová

dali jsem vše pro lásku svou
kruhem se vše v Bohu uzavírá
bláznům hrajou jisker kastaněty
pokoj všem dobré vůle co čtou
v dveřích, co si srdce otevírá
k průchodům k sobě mezi světy

neděle 5. května 2013

S láskou


Srdce je podstatou světa.
Vyprávím mu o našem zatmění.
Které postihuje hlavně srdce.
V jeho každodenním bití.
Co tluče záškubem svalů.
Připraveno nikdy nepřestat.
To my mu dáváme směr.
A taky naději, že má vytrvat.
Ale namísto věčnosti má boj.
A srdce neumí bojovat věčně.
Věčnost je jen ve chvíli lásky.
Která nás volá svým tichem.
A tak se i v nás ozve ticho.
Ticho smrti s věčností srdce.
A my nevěřící jdeme na věčnost.
Bojíme se tolik ukázat svou nesmrtelnost?
Že raději zastavujeme svá srdce.
Zastavujeme je životem bez lásky.
A věčnost je tak mrtvá tím tichem.
Bez tlukotu láskyplných srdcí.
Našich srdcí zpívajících ve smíru.
O tom, že pochopila sebe.

sobota 16. února 2013

Trumfy


slunce si chodí mezi mraky
a za chvíli zas půjde spát
touláme se už dlouho taky
a chceme si den brát

po skalách srdečního svalu
sem tam myšlenka skáče
a ticho říká mi: "jen kraluj"
ať nevzbudíme spáče

slunce i já jsme dva únavní
hráči kroužící svým duchem
život je karetní hra a v ní 
srdce není nikdy trumfem