Zobrazují se příspěvky se štítkemAmen. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemAmen. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 17. listopadu 2016

AMEN - V PRAVDĚ



ke slávě svého jména jdeš
pustinou bez názvu a vody
a co uvidíš, to srdcem čteš
až zastavíš se pod schody

každý z nás má možnost jít
procházejíc sluncem i tmou
pochodeň ohně je tvůj štít
a slovo meč, kterým se čtou

jen stále slyším to jméno
a když zve k sobě nahoru
život barví se na červeno
zbudou stopy v mramoru

ke slávě jeho jména jdeš
už nechceš mít nic zavděk
a co uvidíš, to srdcem čteš
každý je narozen v pravdě




AMEN = V pravdě síla těchto výroků nechť je půdou, ze které vyrůstají všechny mé činy...

pondělí 11. února 2013

Amen


láska je krásná jako vy
jako to štěstí v lese
a že má oči větrový
a říká kdo ví, co neseš?

je krásná v tvé tváři
kde odrazí tvé sklony
to jen tak v rose září
a srdce bijou jako zvony

stačí si srdcem otevřít
a dech věkû vane ven
bijící tiše s láskou BÝT
přestat bít se s cizincem

koruna králů spočívá
na každé kapce krve
aby tvá touha bláznivá
řekla si v té chvíli trvej

tak zastavujem čas
na věky věkův v kámen
aby si láska našla zas
toho, kdo ji řekne - amen
------------------------
Amen (hebrejsky אמן) je slovo, které se často používá při modlitbách, v náboženských a liturgických textech. Nalezneme je jako součást/závěr modliteb jak v židovství, tak v křesťanství či islámu (ve formě امين ámín). Přes liturgii přešlo i do hovorové mluvy. Slovo amen je jedním ze svědků společné semitské náboženské tradice spojující tři velká světová monoteistická náboženství. Původně hebrejské adjektivum אמן (amen, skutečné, pravdivé, v některých biblických pasážích užíváno i též jako podstatné jméno) se stalo neurčitým výrazem pro stvrzení výše řečeného ve smyslu „tak se staň“, „pravda“, „kéž se tak stane“. Etymologicky vychází z kořene א-מ-ן, ’-m-n, tj. věřit, doufat, ujistit se, být věrný (od stejného kořene je odvozeno i slovo אמונה emuna, „víra“). Podle výzkumů je příbuzné se slovem אמת, emet pravda. Odvozené formy jsou v nif’alu נאמן, ne’eman - „být jistý“, „být pravdivý“, přeneseně „obstát“, v hif’ilu pak האמין he’emin - „věřit“ či „uvěřit“. V judaismu původně nejspíš bylo formulí pronášenou vždy na závěr modlitby a benedikce, pravděpodobně to byl také jediný moment, kdy se společenství svými responzemi aktivně účastnilo liturgie. Slovo amen bývá někdy interpretováno jako akronym pro sousloví אל מלך נאמן El Melech Ne’eman, „Bůh, věrný král“. Ve stejném významu jako v židovství se vyskytuje např. v Novém zákoně, když Ježíš vyslovuje závažné výroky, které uvozuje právě tímto slovem: „Amen, amen, pravím vám“ - znamená to tedy: „V pravdě vám říkám“, „To, co říkám, je jisté“. V islámu se slovo amín říká vždy po recitaci úvodní súry Koránu Al-fátiha.