Zobrazují se příspěvky se štítkemživot. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemživot. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 22. října 2022

NAVZDORY VŠEMU ♥️


hladím tě vodo svými doteky
a v nich je víc slz než bych vyplakala
bojím se, že by sem protekly
a moje touha srdce na svět vyplavala

navzdory všemu se modlím
za krásu všech rozdílů srdečních chyb
ve spánku chvíli zas prodlím
křičet chci, miluji tě lásko bez pochyb

bolí mě tvá bolest jako všech
a tak stojím skoro nahá v moři jako síť
a napínám se touhou v švech 
jsem hádanka, kterou chtěl život vyřešit

a tak se tím dotykem stávám
pasažérem, co vydá se všanc tvým lodím
rozdávám, dostávám, zůstávám
navzdory všemu se k tobě lásko modlím

neděle 28. srpna 2022

💞 DOKUD SE ZNOVU NEPOTKÁME


jsi sen, který si sním
žít ho však bude jiná
srdce duní zvuky kovadlin
jak srdce bije voda krve vzlíná

polib mne, ať už vím
dokud se nepotkáme
obraz, co ti nikdy nevrátím
hlasem z ticha, co už nevoláme

každou noc žiju dnem
ruka krásně rozechvělá
jdeš do života s mým snem
ty jsi tím, co jsem tu zapomněla

a tak se modlím a žiju
byl jsi mým vlnolamem
voda zklidní, s láskou ti vliju
sílu, dokud se znovu nepotkáme
------------------------------


neděle 21. srpna 2022

⚓ VIGÍLIE PÁNA MOŘÍ ⚓

 
Skládáme život z malých celků.
Co vypadávají z kola osudu.
Každý je plný barev po pastelku.
Dost místa pro krásu i obludu.

Nezmizí nic v čase a prostoru.
Snad jen lži budou blednout.
Ale už navždy jsoucí pospolu.
Stačí k tomu ruku zvednout.

Svíráme lásku, tu pastelku moci.
Nakreslí příběh, co si pamatuje.
Ruka hrozící touhou po pomoci.
Neříká nic, jen tiše naznačuje.

Skládáme život z malých celků.
Co vypadávají z kola osudu.
Každý je plný barev pro pastelku.
A budeš kreslit až tu nebudu?

pátek 11. února 2022

Dobrý člověk ještě žije

 

Jdeš k Bohu beze zkratky.
A s vědomím všech ztrát.
A láska žehlí tyhle zmatky.
Když si tě Bůh teď bude brát.
A taky ty sandály a kutnu.
V nich modlil jsi se za nás.
Než osud životu řekl, utnu.
A teď my modlíme se zdrávas.
Chybíš nám bratře do slova.
Cos vždycky srdcem hlásal.
Chvíle s tebou, byla obnova.
Slibu, že věřím, že přijde Spása.

pondělí 11. května 2020

V klubu poražených (ego)


na křídlech andělů létají už nejen slova
sem tam poletí i pěkná boží facka
a z hloubky bytosti dolují život znova
a ego zasvítí si chechotem racka

v bezmoci odvržených sil dojde k pádu
z života bez radosti zbude jen dril
když opilý mocí bojujeme o nadvládu
bez lásky k sobě tím peklem chvil

sedím si v klubu poražených, jak osel
projevit sám sebe smíchem vod
plačící tvář příchozímu řekne, posel
 že v každé slze zůstal můj život?

Dokud nechceme slyšet pravdu, neroste osobnost, ale jen naše ego. 

pátek 7. června 2019

Krotká


chci vám jen připomenout
že každý má právo na lásku
chvějící rukou navrácenou
v kožichu z myších ocásků

v pohádkách nočních zpráv
co vykládala babička i máma
láska nebyla dobrá ani zlá
možná víc v srdci známá?

chci vám jen připomenout
abyste snili, i když to nejde
když se chce rozpomenout
na život z lásky se ptejte

v ranním oparu svítá naděje
že se s láskou každý potká
možná, že i vám prospěje
vědět, jak je vlastně krotká

čtvrtek 27. prosince 2018

Dýchá


jsme z lásky zatracené děti
co pýchou posedli se do němoty
 bez pokory sobě bez paměti
a stvoříme zřídla snů pro despoty

a kdo napije se je v pohádce
ustanou lži, spory, bolesti a hádky
každý je bez srdce a za zrádce
a všichni jdoucí vpřed, jdou zpátky

z údolí slz je náhle skutečnost
domy z hradeb u osamělých tvrzí
krom majestátu je zbytečnost
a chlad není to, co mě lásko mrzí?

že nepromění už nikdo vodu
nejtěžší ze všech o-sudů je pýcha
milovat tě bez všech důvodů
a když nemůžu, tak za mě dýchá

z hrdosti plná duše, co bez těla
si náhle spojila ruce a tiše poklekla
je možná naděje, i když nechtěla
a láska není to, co nás vede do pekla

úterý 11. září 2018

🎹 Odjezd do života


padáme jako noty do piána
co rozezvučela boží ruka
radost a bolest prodýchána
srdce mi ráno jen tiše ťuká

stáváme se tónem klavíru
který se sám od sebe hrál
pýcha je to z nás nadmíru
čeho bych se ještě bože bál

a tak se modlím životem
to aby byla jiná srdce rána
aby nikdo nikdy za plotem
neřekl píseň je odevzdána

zpíváme každé ráno světu
a i když je zle až to praská
stojí to za to, znít do květu
v němž ještě spí tvá láska

sobota 25. srpna 2018

Nebeskej klid


kdy začínáš žít se ptám
a nevím jestli se mi to nezdá
proč jen sám pospíchám
co spadlo z hvězd na cestách

když prší prý hledej duhu
ale potmě je déšť slaný od tmy
a věrný svému zvěrokruhu
neptám se a nemyslím na kdy


když je tma hledám hvězdy
a žádná z nich není perfektní cíl
jdeš tiše pod nohama nezní
ani jedna z lásek cos srdcem ctil

když vidíš balet nebeskej
a odečítám ze rtů rány do hrudí
na konci srdce zatleskej
a možná, že se někdo probudí

pátek 16. března 2018

Psi 🧡


co je to člověk bez lásky?
hlas bez naděje vyslechnutí?
sudba za všechny otázky?
že k smrti vcházíme nesehnutí

jizvy se časem nezahojí
jsou protestem proti utrpení
zapomenout v lásce svojí
protože z ní nikdy nepramení

hledáme oddanost slepí
nevidíme ty, co jdou v duši
a i když se pravda třepí
i když nevíme, co komu sluší

pořád jdou bez odměny
a nehledají si pohodlí a úkryt
srdečním mrazem ojíněny
hřeje je váš úsměv, jako úsvit

co je to člověk bez lásky?
to není srdce, co bije samo 
to svět bez objetí otázky 
zhasl a víc nám není známo

věnováno panu Františku Koukolíkovi

sobota 17. února 2018

Lásko ...


když sem zaklepal a přišlas otevřít
a každá vteřina byla tak dlouhá
nemusíš hned všemu srdcem uvěřit
to radost si lhostejnost strouhá

poznávám lék na všechny nemoci
otevíráš mě, jak zašlé skříňky
skřítek, co prskal "nechcu pomoci"
a teď dělá štafáž do vitrínky

pomáháš najít mě, když nehledám
oči ve chvílích smutku a zla
o radost se dělím, smutek nesu sám
jdeš za mnou i tam, co je tma

nevěříš na to, co zaseješ, že se sklízí
dáváš i přesto, že jsem blázen
smutek, jak holubi tlesknutím mizí
miluju, když snášíš mě na zem

neděle 11. února 2018

Do konce času



někdy jsou slova na přítěž, stačí doteky
život se pod věčností pomalu stmívá
ač nejsem Alaladin, tam v dálce daleký
i kdybych umřel, zůstaneš ve mě živá

říká se, že věčnost smrti začíná láskou
když žiješ pomalu, jen po sekundách
navždycky je dech tvůj mou poukázkou
k hostině na níž si nikdo nepochutná

a tak se dáváme do tance, co nekončí
včera možná mi chyběla tvá pokora
ruka tvá pohyby srdce srdcem dokončí
z atomů skládá se zítřek jako opora

v náručí tisknout dokud zas neuvěříme
že nikdo neumřel, dokud se ještě zpívá
nazí nežli odejdem ještě se zapotíme
i kdybych umřel, zůstaneš ve mě živá

sobota 3. února 2018

Srdce kamenná II.


chodíme si světem nepodobní šutrům
často se ptám, co to všechno znamená
když moje srdce prožije těžký útlum
a všechna zbylá se už zdají kamenná

a někde mezi duchovnem a světem
v myšlenkách letíme si až do oblak
sen dokola kolem kamene si hnětem
ta místa, kde by to mělo jít i naopak

život je poslání, co věříme mu málo
kdo chtěl by radost her a jejich ozvěny?
tak pomalu jdeme, aby to za to stálo
i bez peří andělů byly ty srdce pokřtěny

sobota 27. ledna 2018

Probuzení


našel jsem tvou láhev sprchového gelu
a v ní posledních pár kapek tebe
vůni, co mě zasáhla, jak neřízenou střelu
namísto nebe, mě v žilách zebe

ublížit si slovem, co láme, šlo jaktěživo
co bylo pevné, jsou teď destičky
zase běží tělem, jak husté rudé oběživo
místo nevěst přicházejí družičky

zas přišla nečekaně, ta vůně tvojí kůže
proto se nezamilujeme do krásy
jsi už dávno pryč a já vím, co se může
tyhlety vzpomínkové zápasy

vidím posledních pár kapek, co kapou
jsou jako tehdy všechny slzy
nespěchej ze snu do života za atrapou
možná, že se budíme moc brzy


sobota 9. prosince 2017

Nightcall


netuším kolikrát spojeni silou světa
do zrnek prachu, co se naučila sama žít
až pak stačilo slovo ani ne jedna věta
a co se mi zdálo nemožné, začalo snít

vstup do tmy po splynutí času prostoru
uvedl v běh pohyb srdce srdcem k bytí
vy směřujete vlevo vpravo dolů nahoru
 vy jste můj chrám, co se v něm ještě svítí

světlo byl záblesk ohně, co hřeje zimu
 a z kostek ledu stal se náhle lidský pláč
odkapával na rozžhavenou zem k tisícímu
který se usmál, pohlédl do očí a řekl nač?

to bylo dávno, že mě to pranic neleká
a nevidím, co se tehdy stalo mezi nima
otázkou ani Bůh neunese bolest člověka
a ty bys mě nezahřál, když je mi zima?

pátek 24. listopadu 2017

Přines nám slunce


je těžké říct sám sobě, mám duši
když oči vidí, jenom stínů splín
přines mi slunce, to náramně sluší
když se lehounce mrazí z jeřabin

koukám na tramvaj, kudy si jede
a říkám jí, si klidně teď dýchej
a je mi fakt jedno, že to nedovede
kouzla jsou v srdci, jen je smíchej

přítomnost duše znamená pohyb
a já jsem, jak ta stará tramvaj
co se tu courá, jako mě bolí nohy
a i když nepojede, je mi do laskava

od výšek do hloubky, skáču si sám
mráčky nahoře, jak troleje plout
vidím, že přijíždí, má nejeden šrám
tak, ať mi ty vole, nedojde proud

a dole koleje, nastoupím, jedeme
najednou vidím, že nezahýbá
zašeptej do ucha, ty můj goleme
přines nám slunce, rukulíbám ...

sobota 11. listopadu 2017

Když dýcháš do mých snů (Breathe you In My Dreams)

foto

vystupuješ ze sna do mé země
přicházíš sám do mé reality
a i když srdcem říkáš neměj
strach jen, že budou zneužity

teď vidím tvé konečky vlasů
křičívám ve snu do tvých uší
já už nechci pro svou spásu
být někým, kdo je aniž to tuší

mou zem smáčí slzavé deště
a vnímám taky jejich  chuť
má vlastní hrdost říká ještě
pod nohama křupe už jen suť

a tak rozbíjím okna a pláču
a když odcházíš, volám stůj
ty poslední, jsi první ze všech hráčů
když dýcháš do mých snů ...

neděle 22. října 2017

Kamínek

FOTO

PO PROUDU VZPOMÍNEK
TEČE SI K TOBĚ VODA ŽIVÁ
JÁ JSEM BLÁZEN KAMÍNEK
CO SE JÍ DOTKNE, NEZAHŘÍVÁ

A TAK KOLEM JDE TVÉ BYTÍ
NEJPRVE JSI VODA A OHEŇ
SPALUJEŠ V SOBĚ KRUPOBITÍ
ALE JEN V HLAVĚ A PO SVÉM

AŽ I LÁSKA MŮŽE ZAČÍT HNÍT
CHCEŠ HNED A NE DO ROKA
VŠICHNI SE TAK BOJÍME SNÍT
TAKY KOUSNOUT DO JABLKA

JSME PROUDY VZPOMÍNEK
KAŽDÝ SE RADĚJ ZAPOMÍNÁ
STAČÍ VZÍT SVŮJ KAMÍNEK
SRDCE BEZ NÁS NEZHASÍNÁ

čtvrtek 31. srpna 2017

ZKRESLENÍ ANDĚLÉ


všude tam, kde jsem doma, něco začíná
v těch chvílích okamžiků síly
moc lásky je stálá, jak hurikán a jediná
dívám se na život a jeho díly

a tak popadám dech, když šlapu schody
najednou se to vše prodlužuje
život má smysl, když chci dát do svobody
všechno, co ho tady nebuduje

veliký medvěd mávající velkými tlapami
jak ptáci, co odlétají na podzim
to dobré, za co stojí být ještě není za námi
a tak ti to dávám, to neuprosím

člověk není nic jiného než to, čím se udělá
objevili jsme všechno, jen ne, jak žít
a tak říkávám ji, své duši, nebuď zbabělá
do pravé ruky meč a levá bude štít

neděle 13. srpna 2017

YARA


Po větvích vítr se v sadu honí.
Ještě brzo k dozrávání otrhat.
A Adam s Evou pod jabloní.
Neměli by si, kde s hady hrát.

Potichu se plazící trochu líně.
Na to, že zasadí do srdce Boha.
Svár a neuvidíš v žádném kině.
Jak hadi rychle berou roha.

Jsme jsoucí mračna tří bodů.
Milovat, dotýkat se srdcem včas.
Odhodit meče a bez návodů.
Být tím, čím jsem už byl, zas.
Láskou...