pondělí 28. května 2018

Odnikud nikam


šeptám ti stužkou do ucha
píšu na nepopsanou kůži
láska těl je srdce záducha
mozek už střílí ven kůží
džbánek vína stál na stole
tvoje ňadra byla jen kapkou
a já tvůj oceán nahoře dole
stávat se z andělů šlapkou
stavitel mostů do tvé země
pluli jsme přes úžiny boků
do vína zasedlo i tvé sémě
utichl hluk vášnivých kroků
stojící já, krása bez dechu
a tu zaklapla smrtící past
slýchávám o ní z doslechu
vítr chimér jménem slast
z dopisů zbyl jenom popel
a melodie, co byla mostem
je vzpomínka na letní hotel
aniž přijímán natož hostem
v laciných obrazech světa
občas zas někam vnikám
spícím Růženkám zakleta
láska jde odnikud nikam

sobota 26. května 2018

Jedna, jedna


házíme mince z fontán na nebe
za zdmi z vysokých hradeb snů
bráníme všichni štěstí pro sebe
vězni těch pocitů, co řeknou stůj

Piláti ruce myjící v díle obrazů
zase jizvy předkládáme v rámu
důsledky kroků ztuhlých zákazů
obavy srdce z toho, že zklamu

když po bolesti přicházívá klid
a naše ruka svírá výhru ze dna
dnes jsme si s Bohem zase kvit
vyhrává pořád nula jedna jedna

neděle 13. května 2018

Freedom


a každému, kdo se zeptá
řeknu, že jsem zapomněl
tečku, co se naposled šeptá
pevný bod, odkud jsem šel

zas další zasadit strom
a najít tady živou vodu
každý den je ten samý zlom
vykopat studnu za svobodu

teď pro všechny čekající
a z posledních jste prví
kdo by se sám bál nemající
jizvy jsou ruce umyté krví

srdcem se vlévá do žil
to moře z lásky, co žije
poslední Evina rodu, co zbil
co nejde e-mailem do kopie

pátek 11. května 2018

Light & Love


tlučeme slovy do prostoru až o tvrdou zem
narazím a rozletím se na tisíc střípků
volal jsem tvé jméno a nebyl to sen
když v tichu noci umřel, šeptal do polibků

kde najít světlo, když každý z nás zatouží
nezvedáme hvězdy, co na zem spadly
přitom než spadneme z lásky do louží
jsme všichni potomci andělů, jen už spadlí

kráčím ve tvých vlasech, které jsem učesal
a chci teď na sebe v sobě zapomenout
a díky tvým rtům vidím, kam jít dál
zašeptat do ucha chci ti sen a připomenout

neděle 6. května 2018

Tiché kovadliny


jsme andělé, co tančí po křídlech
a zašlapavají si sobě pírka nejistot
ruku v ruce jsoucí za jeden dech
hledáme v srdci druhých svůj kód

kloužeme hbitě po prostoru časem
a nezdvihneme se dál než gravitace
každý z nás zpíváme komu, já jsem
žádný není Herkules, ale jen imitace

pomalé pohyby a ty, co tvoří lásku
údery srdce, jako kladiv a kovadlin
z vystřelených koulí udělají pásku
co drží zbytky, co jsme ne rozkradli

krademe sami v sobě až nezbude nic
křičící zloději z palub pro tonoucí
chvěje se to, co zbylo z plných plic
sbíráme zrnko za zrnkem, žhnoucí

čtvrtek 3. května 2018

Vůně


dala jsi mi úžas a taky vůni
to abych našel svou krásu
ztracený, jak sumec v tůni
hladový v molekulách pasu

tak takhle nasávám sám sebe
a je to za trochu endorfinu
a za život, když cítíš nebe
čichám díky tomu člověčinu

až když dáváš žiješ dvakrát
a to všechno se vrací zpátky
tak zas máš chuť se zasmát
a vůně vracívá na počátky

a ještě než dopadne zblízka
už ve chvíli stisku se chvěju
křičím, jak moc se mi stýská
ale dnes už se zase směju