Zobrazují se příspěvky se štítkemmilovat. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemmilovat. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 13. ledna 2023

💙 KRÁSA JE V PAMĚTI SVĚTA

Krása je v paměti světa.
Kde žije řadu dnů.
Podléhá všemu i ta věta.
Říká a víš, uvadnu.

Bojím se zmizet z řádu.
Toho božího, přec.
Jsi anděl prvního pádu?
A nebo jsi pitomec?

Zpívám tě pro slyšenou.
Dotýkám se barvy.
Vidím tě na smíšenou.
Chuť tisící mi narvi.

Žízní jdeme za potravu.
Láska toho prvého.
Otiskem času pozdravu.
Miluj bližního svého.

pátek 22. ledna 2021

Sto tisíc andělů (A Hundred Thousand Angels)


bolí mě usínání bez tebe
hvězdy si tančí za zenitem
žijeme v mrazu, co nezebe
sami sobě zemí i satelitem

lampu zhasíná překvapení
poprosit vše o odpuštění
láska je tady bez kradení
to červánky jsou rozluštění

zhasínáš lampu a vychází
sluneční záblesk nevídaný
oči jsou jak okna vitráží
a smutný čaj bez snídaní

jak často slyšíš miluji tě?
bez tisíců andělů, co musí
šeptat naposled při úsvitě
kdo nevěří, ať si to zkusí


pátek 8. ledna 2021

Odemknout


láska je klíč ke všemu
a nikdo neví, co se s ním otevírá
skoro, jak sáhnout do džemu
a do dlaně radost z větru odebírám

láska je sluncem v moři
a racci a hudba cikád tančí opilostí
to, když víno v žilách shoří
srdce chce volnost, kdo ho omilostní?

láska je poslední mašlí
a ty volánkem z živůtku tanečnice
odemkneš, protože jste našli

bolest na dně poslední vlásečnice

zamykám lásku beze slova
dotyky klavíru říkají jen, co kdyby?
milovat znamená zase znova
odemknout všechny své pochyby



sobota 18. ledna 2020

Vyprávět


jsem v nebezpečí ze svých ztrát
které jsem přestal propíjet, ale žít
hledám si v sobě hřiště, kde si hrát
když tvá láska je to, co chci mít

kolikrát jsem si už řekl dost než
zamávám z vrcholu hory a skočím
představy jsou jen klidný sen a lež
zapřáhnu v letu slunce, jsem kočí

podívej se, kolik je kroků k tobě
za všechny dny světa nenacházím
pro tebe srdce nikde nežli v hrobě
jsem ten, který sám nerad sází

a divíme se, kdo že za nás říká
všechno, co není v skutečnosti svět
falešný ráj, kde se nikdy nenaříká
o tom, vám chci v srdci vyprávět

Neexistuje způsob, jak správně či nesprávně vyprávět svůj příběh. jen si buďte vědomi okamžiku, kdy vás přepadne touha jej vylepšit. Pamatujte si, že příběh, který vyprávíte je základem pro váš život. A tak ho tedy vyprávějte tak, jak byste chtěli, aby vypadal.

čtvrtek 21. června 2018

Želvy 🐢


do srdce se nevejde reprodukce míst
co jsme navštívili bez chuti a lásky
jak želvy, co chtějí zelný lístek sníst
poškrábat na krunýři, viditelné vrásky

míváme svůj svět nezaplněný hříchy
kde fouká vítr jenom lehce přes noc
a kostkou nehodíš ani sudý ani lichý
a udělat jeden krok v písku už je moc

hladová skutečnost požírá svoje děti
až tak, že se i želvy zastavují v běhu
neotvíráme oči a žijem jen po paměti
ztrácíš jediné, cos hledal člověče, něhu

pondělí 11. června 2018

Klec


z papíru s linkami not zbude jen hrst prachu
světelný bod z té hromady říká si, já vnikám
jak most se stavím mezi fantazii tvého pachu
kouzelné tóny ze srdce jdou odnikud nikam

falešné naděje a touhy v laciných obrazech
malují šťastný svět palem v modravých mořích
v nich, jak slunce jsi, s očima spící v odrazech
z lásky k té melodii zas beze zbytku shořím

v zapadlých klecích ze zlata učí se zpívat falší
vzpomínky vyblednou a sobě lžeš místo zpěvu
a bojíš se dne, kdy na tvé místo vstoupí další
tak co na tom, že vypláčeš si rty do úsměvu

a svět je hříchem, bez svobody začneš se bát
přestaneš vnímat, že tě tvé srdce něčím tíží
tak přestane slovo života letět a zůstane stát
hořící láska lidí není letět od mříže k mříži

neděle 3. června 2018

VOŃAVĚJŠÍ

 

až budeš v noční košili
a kolem bude tmavý chlad
tak to, co nás uvnitř rozptýlí
tam spolu můžem milovat

až budeš jen tak bez sebe
a nádech výdech bude málo 
že jsme v objetí, šli do nebe
a ve všem, co za to stálo 

až budeš v noční košili
ležet vedle a srdnatější
tak díky Bože za chvíli
ucítit, jak jsi voňavější


čtvrtek 3. května 2018

Vůně


dala jsi mi úžas a taky vůni
to abych našel svou krásu
ztracený, jak sumec v tůni
hladový v molekulách pasu

tak takhle nasávám sám sebe
a je to za trochu endorfinu
a za život, když cítíš nebe
čichám díky tomu člověčinu

až když dáváš žiješ dvakrát
a to všechno se vrací zpátky
tak zas máš chuť se zasmát
a vůně vracívá na počátky

a ještě než dopadne zblízka
už ve chvíli stisku se chvěju
křičím, jak moc se mi stýská
ale dnes už se zase směju

čtvrtek 5. dubna 2018

Jeden jednou 💋


někdy jsem se srdcem mimo
to když se dotýkám tvých vrásek
a všechny najednou řeknou přímo
máš v rukou osudy mých masek

ani jedna z nich nikam neuletí
vždyť jsi se u nich tehdy tak smála
každá z nich je tvou hrou pro objetí
aby se křídla nevzdávala z mála?

víme, co dáváme svým tělem?
z pramenů všeho v jedné chvíli?
když snadno stáváme se nepřítelem
po tom, co jsme si mlčky zbyly

kolik dotyků tebe jsem zahodil?
že kapku krve necítil jsem prolitu?
každý z nás se jeden jednou narodil
aby se srdcem dotkl našich pocitů

úterý 26. prosince 2017

Velký obraz


obrazy z vyhřátého vzduchu
stoupají výš, když se srdce zalyká
zalité pláčem, touží po suchu
na hlad krve si láska těžko přivyká

hudba je stejná cesta k duším
jak přicházení a odchod ročních dob
rozměr prostoru a času tuším
dříve než si mé srdce řeklo samo stop

nacházet cestu skrze kouzla
k tomu nemusíš být žádný čaroděj
i když ti ruka náhle sklouzla
člověk je vždy v obraze, ne mimo něj

pondělí 11. prosince 2017

Na konci tratě


hledáme scénáře našeho klidu v bytí
a místa, která nás dovedou až k pláži
možná je důvodem příchylnost k mytí
vlakem z hříchů, ke kterým nás sváží

umíráme obklopeni plnými zdmi věcí
a nevíš, kolik si za ně, kdo chce účtovat
na písku prázdna ti své srdce rozsvěcím
když nevidíš to své a chceš milovat

chci tě vzít sebou až tam, tam na konec
na místa, v kterých ucítíš všechna zrnka
na pláží v písku nejeden z hříchu utone
když vlnka za vlnkou, na palce brnká

ryby tu nemají oči, jen plaché úsměvy
vezmu ten úsvit do tvých noci soumraků
nikdo sem nechodí na žádné návštěvy
žít tady, kde končí trať plná zázraků


umíráme obklopeni plnými zdmi věcí
a nevíš, kolik si za ně, kdo chce účtovat
na písku prázdna ti své srdce rozsvěcím
když nevidíš to své a chceš milovat

sobota 2. prosince 2017

Pro to, má lásko ...


bylo to tenkrát, když zavřeli nebe
a nevím už ani na kolik, to bylo západů
byla jsi mým kamenem a teď jsi chlebem
princezna pohádek půlnočních obřadů

málem jsme vzlétli, tak blízko nebi
a klidně si uleť a předstírej mi, že jsi pírko
křičíš srdci svým tichem, že nejsi zapotřebí
jako každá láska byla´s i ty, své dílko

jen tak si stát a kolem nás nic není
a vždycky, když přicházíš jde mnou mráz
síla sil, co nenechá ani kámen na kameni
přestaň lhát si sobě, že jde něco snáz

kráčíme světy po lanech nekonečna
každá chvíle toho dotyku vzpomíná navždy
a všechno co je, je risk, láska je nebezpečná
 pro to, má lásko, nemůže milovat každý

úterý 21. listopadu 2017

Řekni mi, že mě miluješ (Say You Love Me)


říkal jsi, že mě miluješ
a já jsem teď sama v sobě
dlouho pryč a přesto listuješ
provázky loutky, visím na skobě

cítím jak se mě dotýkáš
a taky, jak se bojíš táhnout
odpusť mi osla, když nehýkáš
cítím, jak chceš do sebe sáhnout

vnímám radosti, i visící
a teď už jsou všechny pryč
že na tebe zbyly všichni křičící
to já, sebrala jsem ti, od srdce klíč

říkal jsi, že mě miluješ
a když já loutkou pouhou 
jsem tím, komu srdce věnuješ 
jsme tím, čím chceme být, touhou

úterý 7. listopadu 2017

Rozesláno


zapadala jsi do mě jak víčko do krabice
šla jsi davem samotná a já se podíval
a ty oči, to byla slova do pranice
lásko, když sem si tě odíval

protože jsi v tu chvíli byla celá nahá
a kdyby nebylo všude těch lidí
jsem rád, že to nebyla snaha
o to, kdo z nás dvou vidí

tak si tě ráno dávám, jak horký kafe
ty neumyté oči s číslem na tričku
podívej, kdo v tobě teď plave
zbytek včerejších chlebíčků

potkáváme se ráno v tu samou chvíli
a konec konců je to horká chvíle
jak to ten blbec Amor zas střílí
všechno zpívá, a je rozpustilé

a já jsem tu poprvé dnes úplně cizí
tak jako je to skoro každé ráno
možná, že nejsme úplně ryzí
ale láska má rozestláno

neděle 3. září 2017

Ještě?

FOTOZDROJ
orgasmus žene nám prý barvu do tváří
a kdekdo se při něm tváří jako imitace
milování už vyšlo z mody, my lichváři
umíme tak pouštět vzdechy do matrace
a vznešená slova plná břitkých nástrah
už nedopadnou srdcem do vymazlení
místo prosím chci, to je teď tvůj zásah
 a meditace jako bonus nebo přilepšení
co chodí kolem tvého srdce jak pes?
co asi dáváš za kosti svým démonům?
den za dnem, stejný včera jako dnes
podléháme všichni stejným zákonům
copak to jde zatratit lásku? a jak snadno
když potom za nocí ženou se slzy deště
pomalu utichá tlukot, zamrzá, je chladno
a ty se tu ptáš Boha, jestli já chci ještě?

čtvrtek 1. června 2017

Hodinky


chvěji se, jak ruce na dívčím klíně
a její tvář usmívá se za oknem
podobná mechu a kovadlině
jsem v suchu, nezmoknem

květina se odvíjí, jak dech na skle
v tichu Bethovenových symfonií
vizitka srdce, co vidím na rtech
že už rozbité se dál nerozbíjí

fotografie mrtvých jsou smutnější
a když svět hrůzně poloplný krás
s kytičkou uschlých slz konejší
vše, co ti zbývá je slovo zhas

chvěje se v klíně láska po záruce
a že poslední G bod je malinký
co máte natažené,? ale ruce...
nikdy ne ruce, jen hodinky

čtvrtek 9. června 2016

WOLFBORN


v tom zlatém kočáru, kde běh světa plane
kde lidé jdou si do páru, je místo i pro nesezdané
a kdyby mi patřil svět, dal bych je všude
na křídlech slunce uletět, a nečekat, co mi zbude

ale jsem člověk a tak smím šlapat zem
za každou šlápotou, co nově, říká příběh uzavřen
jsem dobrem i zlem, jdu světlem i šerem
získat napořád čím jsem, kdo se ptá, kde ji berem

jak poutníci v čase, i já se lásky dotýkám
běžícím stopám nejen v hlase, srdce ví kudykam
svůj osud v sobě mám a stopa i slza běží
milovat obrazy, kterým jsem dán, když srdce sněží


fotozdroj: https://i.ytimg.com/vi/za8eYjQ7Nz8/maxresdefault.jpg

středa 16. prosince 2015

Ar intch lav er (Před začátkem)


budící ze sna, pro svou velikost
tlukoucí vesna, přivádí nemilost
vidím znovu a znovu přivádět
tvé rty k slovu, co ze tmy nevidět
spojení beroucí, tvé srdce Bože
my tonoucí, na ostří tvého nože
vášeň pro život, putující světem
a vlnolam nakřivo, píše jen bděte
pohledy očí nepřijdou, učím je být
tou modlitbou, cos chtěl projevit
když ji tak skládáš, srdce tlukou
sám sebe vkládáš, do našich rukou

neděle 22. března 2015

Bez lásky


jsou noci, kdy se sám sobě ošklivím
kdy nespočine srdce v tvé moci
kdy neřeknu, už všechno dávno vím

jsou noci, kam se nedostane světlo
kdy tlučeš já pěstí do bezmoci
kdy zlomená křídla chtějí vzlétnout

jsou noci rozpálené chladem do běla
kdy lhostejnost krve bez pomoci
kdy se bojím, že jsem zabil anděla

jsou noci zjitřené rozředěnou krví
kdy jedno před či po půlnoci
kdy si své hříchy zaplatíme smrtí

jsou noci, a nevím, jak se zachovat
kdy vidím, v zhasnutých očích
kdy může mě aspoň smrt milovat?

čtvrtek 13. listopadu 2014

Miluješ mě k smrti (You Love Me To Death)


v hladinách celku pluje
mé srdce vyrvané nočním můrám
v zákoutí Platonovy sluje
záblesky stínů z ohně křičí hurááá

na svět jsme přišly tiše
my lidé jsme začali k smrti šílet touhou
mít Bohy, hřebíky a kříže
a jazyk věků zničit za vteřinu pouhou

jsme mrtvé stíny stínů
ze kterých nezbylo už ani trocha kostí
láska si hledá domovinu
kde? v srdečních síních z lhostejnosti?