pátek 25. dubna 2014

Na dosah


v chvíli, když zemřel čas 
a duše je láskou sužovaná
vidím ve všem jeden hlas
o čem to mluví milovaná
to, co dává bere je tak
vše, co odzvonila hrana
půvab, krásu i něžný zrak
srdce jedna jediná je rána
a kdyby sám Bůh chtěl
sestoupit na zem a plát
zavírám zámek bohužel
a venku ho nechám stát

klid, co není na dosah
nechci nic, ani pocit hladu
na kámen narazí-li kosa
bláznovství bere si vládu

čtvrtek 24. dubna 2014

Vzala jsi mé srdce pryč


odrážím se klidnou vodou
vzala jsi mé srdce pryč
slza je kapkou cizorodou
když odmykáš a nemáš klíč

a já předstírám, že můj sen
poutem paží lásko milá
jen setřel pot na čele mém
vzpomínám, jak jsi se ovinula

a tak mě líbej, líbej prokletí
ústa překrásná opustí tě
sám stín, co jde do podsvětí
pak už jen líbat budeš skrytě

z kapek slz, co bolest svírá
já tě beru sebou jako lék
sevři těsně, to duše neumírá
když léčí ji tvůj lásky polibek

středa 23. dubna 2014

Na váze

link foto

protože je noc a ty jak sníh, plná ledu
z lámajících ker a srdce zmrazené
ptám se, proč pout se zbavit nedovedu
když to, co milujeme praská zdrcené

neklidem běžný klid, beznaděj za nadějí
křič než budeš pryč, že prožíváme
buď válku nebo mír a nikdy nedospějí
na váze lásky zbytky v dekagramech

a kolikrát chceš utíkat a hned se vracet
zápěstí do pout dát a zas opouštět
vyznání na mých rtech máš mi splácet
kolikrát lze proklínat a zase odpouštět?

pondělí 21. dubna 2014

Tati

link na foto

se školou lži jsem do světa šel
a nakonec ztratil svůj rozum a cit
marnil jsem čas a to bohužel
asi nikdo z nás nebyl na tom líp

květy učil jsem trhat před jarem
a v té touze po krvi už není utišení
co všechno je v štěstí vrtkavém
to které dává jen nálepku poražení

a tak chci prostorem dál unikat
chtěl bych křídla mít, ne pro okrasu
Bůh prodává draze mám tě rád
před šípy dvou očí najít chci spásu

za letu, když vítr mírný si vane
a tys řekla jen má dala jsem, dáti
že láska ve slámě, co vzplane
že teď shoří na popel jako ty, tati

neděle 20. dubna 2014

Jsi mé žebro


když v slovech bolest prší
a tělo jich už má prostě dost
a já jsem nepřemýšlel nad výdrží
to jen tobě k nebi jsem stavěl most

žít je stejné jako tě milovat
všechen rozum je proti tomu
i když má chuť si tě známkovat
láskou být je nemoc bez symptomů

v životě věřím, že mohu létat
milovat ho víc než jeho smysl
není jen, co chceme myslí splétat
jsou pouště, co jsem na nich neuvízl

i vlk má tlapu a tlamu z krve
hlodáš, jak hlodáš, najdeš kost
svým srdcem říkám to lásko trvej
to jen tobě k nebi jsem stavěl most

sobota 19. dubna 2014

Chuť krve (Taste of blood)

foto by Devianart

člověk je stvořen pro lásku
kterou však sám uhlídá stěží
na tolik malých provázků
jedou koně v lonži bez otěží

a šedé nebe v zachmuření
a my žijeme sami v odloučení
pak láska v pravdě není
když s větrem naše dráhy mění

až paprsky nás postříbřily
když kletby vlčí nejdou spát
a s nocí jejich světlo sílí
když dotýkáš se, jdu se bát

zahalen v měsíčním jasu
stojím a vím, přihlížet je nech
srdce vstanou po zápasu
když navzájem pili si svůj dech

čtvrtek 17. dubna 2014

NOVÝ SVĚTOVÝ JAZYK aneb o vizuální komunikaci a o jejím autorovi MUDr. Miroslavu Krejčířovi

O víkendu (ve čtvrt. vydání magazínu DNES + TV - 17.4.2014) mi vyjde článek o šedesátiletém doktoru Krejčířovi z Luhačovic, což je psycholog, odborník na neverbální komunikaci. Z toho, jak působíme navenek, dokáže poznat, jací jsme uvnitř - alespoň to o sobě tvrdí. Takže jsme si povídali o řeči těla, a do Magazínu se nakonec nevešla jedna zajímavost, která se k panu Krejčířovi vztahuje.
On totiž prožil svou smrt, a řekne vám o tom alespoň tady: "Kdysi před třiceti lety jsem byl jako student medicíny na banální operaci krčních mandlí, kterou kolegové nezvládli, takže jsem pak krvácel. Se mnou na pokoji byl druhý pacient, kterému jsem říkal, proč tu trčíš, jdi se dívat na televizi, dávají fotbal, ale on nešel, což mi zachránilo život, protože jsem sebou najednou mignul."

Takzvaně jste lékařům odešel...

Ano. Nebýt toho spolupacienta, tak mě najdou až po fotbale, kdy bych měl všechno za sebou, ale takhle se stalo, že jsem měl zajímavý zážitek - najednou jsem seshora viděl, jak na sále někoho operují, jak dokonce nadávají, "co když nám tady exne?!" Čím dál víc jsem zjišťoval, že mi je ten pacient podobný, a nakonec mi došlo, že to jsem já - nebo spíš jakýsi můj kabát.

Tohle se dá jistě vysvětlit nějakými halucinacemi.

Víte, já jsem pragmaticky uvažující člověk, a tak jsem si to myslel taky. Jenže problém - když jsem tehdy svoji operaci pozoroval z výšky, mimo jiné jsem v té místnosti viděl zástěnu, za níž byla hromada chirurgických bubnů; nádob, ve kterých se sterilizovaly nástroje. A když jsem se ze všeho jakžtakž dostal, tak jsem se na ten sál vetřel. Opravdu tam byla zástěna a za ní naskládané ty bubny, které jsem nikdy do té doby nemohl vidět. Až na základě toho jsem svůj zážitek začal brát opravdu vážně.

Když jste byl v té klinické smrti, setkal jste se s někým?

Právě že jo. Měl jsem zajímavý hovor s jakousi bytostí, kolem které bylo světlo - fantastické, překrásné barvy. Ta bytost mi naznačila, že se ještě musím vrátit; že se nemá předbíhat.

Myslíte, že to byl Bůh?

Nevím. Jsem si jen jistý, že to byl někdo, nikoli něco. Že jsem mu rozuměl. A že v těch chvílích bylo všechno blažené, radostné, uvolněné... Moc se mi to líbilo, a když jsem se vrátil zpátky do toho těla, tak jsem byl, s prominutím, šíleně nasranej.

Je mi jasné, že vy se na smrt přímo těšíte.

Velmi. Samozřejmě se ale bojím, že bude umírání spojené s bolestí, a pak je tady ještě jedna věc - nemůžu vědět, jak to vypadá o kus dál. Možná jsem viděl jenom marketingově upravené předsálí, které je ovšem rozhodně úchvatné.




link: ŠKOLA 3 AXIS VISUAL LANGUAGE

zdroj: Magazín DNES + TV

úterý 15. dubna 2014

SAY SOMETHNIG


ještě mám chvíli
a chci ti něco říct
život chutná, jak čili
když vracíš se do míst

kam nemáme klíč
kde zbývá už bolest
a srdce může jen pryč
ruce mi dáš pro ratolest

oči a jim oheň sluší
a chlad ledu z utrpení
plamen života vlny ruší
jsi dar, co můj život mění

ještě mám chvíli
tak ti chci něco říct
že chci, aby se duše slili
až bude Bůh tvé jméno číst

Tranzistor vyhořelých zpráv


jitřenkou úsvitu probuzená
vdáváš se sama bez spěchu
ráno i večer, jsi prostě žena
zvuky krásných povzdechů

zaklínám do slov tvou lásku
a cítím, že ji zas nemám dost
chybí mi slova pro nadsázku
v kterých umírá povinnost

 a tvořící se na tvářích bděle
paprsek, s kterým pohrávala
si samo srdce ztraceno v těle
úsměv, který jsi nespoutala

kouzelník ví, jak tě proměnit
polibkem očí, v duši probudit
lhostejnost k člověku až v cit
vzpomínkou jdoucí pod hrudí

samota, co teď už věrná je mi
večerem přichází spletí trav
a i když ukrutný, je už němý
tranzistor vyhořelých zpráv

pátek 11. dubna 2014

Ocásky

foto: KAREL ZAKAR

kolikrát jsi po špičkách
šla blíž a najednou
se zvedla vlna lásky
co zametá prach
v myšlenkách, co dosednou
rozumu na ocásky

lásko jsi klíč ke všemu
k myšlenkám srdce jdeš
skrz bránu ticha
když vše dáváš strážnému
andělu a zla zbavuješ
piju tě z kalicha

chtěl bych křídla mít
a život ne jen pro okrasu
tebou pronikat
 prostorem volným být
 v kráse Bůh dal spásu
když pro ní musíme umírat

pondělí 7. dubna 2014

Zvíře

model Josef Rarach - foto Karel Zakar


když touláváš se v dálavách
a klidné kapky rosy
se jen nevěřícně třpytí
vnímám jen ten moment, pach
že rodíme se bosí
když tma už nemá zbytí
a dávám očím stesk, co vidíš
když spoutává mě
láska, co je nejvíce zřejmá
co ústy zaséváš, srdcem sklidíš
rozum za tvé rámě
byla by rána samozřejmá
všechno je tím, co se pomíjí
kde jsem, že mi chybíš
pomalu zvou mě na věčnost
sté odrazy světla na tvé šíji
ono neví, že se stydíš
že láska je naše skutečnost


úterý 1. dubna 2014

Poslední dobou (These days)


modlím se za rána
když rostou stromy
poslední dobou hnána
jsem jak ti bez vědomí?

jdou prý těžké časy
srdce svou obhajobou
nevpouštět až do krásy
splácíme poslední dobou

jsme jedné duše, ty a já
kdo nepřizná si, že drásá
když bolest je náš maják
na konci zachrání nás krása