Zobrazují se příspěvky se štítkemdeprese. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdeprese. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 29. května 2021

Kolotoč bezedných dnů

Každičký pohyb vesmíru,
mi připomene tebe lásko.
Srdeční tlukot na míru
odvíjí niť, jak život krásko.
A tak hledám i tvé dotyky,
co bolestí i steskem straší.
A chci vypadnout z putyky,
kde chlast je čím dál dražší.
Když večerní špunty létají,
hospoda na tobě nechce tratit.
Radost už žádnou nedají,
zaslechnou jen platit, platit.
Dívám se plačky na měsíc,
nádobí myju za ten chlast.
Mačkajíc slzy srdcem vězíc,
v deliriu představ, co je slast.
Ještě poslední pár půllitrů
a mám zas chvíli vystaráno.
Tak se po jitru dívám na dno,
až bude další nadbytečné ráno.
Ten kolotoč bezedných snů,
končívá každý večer sázkou.
Zaklínám Boha všech nocí i dnů
a šeptám LÁSKO, LÁSKO LÁSKO ...



sobota 18. ledna 2020

Vyprávět


jsem v nebezpečí ze svých ztrát
které jsem přestal propíjet, ale žít
hledám si v sobě hřiště, kde si hrát
když tvá láska je to, co chci mít

kolikrát jsem si už řekl dost než
zamávám z vrcholu hory a skočím
představy jsou jen klidný sen a lež
zapřáhnu v letu slunce, jsem kočí

podívej se, kolik je kroků k tobě
za všechny dny světa nenacházím
pro tebe srdce nikde nežli v hrobě
jsem ten, který sám nerad sází

a divíme se, kdo že za nás říká
všechno, co není v skutečnosti svět
falešný ráj, kde se nikdy nenaříká
o tom, vám chci v srdci vyprávět

Neexistuje způsob, jak správně či nesprávně vyprávět svůj příběh. jen si buďte vědomi okamžiku, kdy vás přepadne touha jej vylepšit. Pamatujte si, že příběh, který vyprávíte je základem pro váš život. A tak ho tedy vyprávějte tak, jak byste chtěli, aby vypadal.

čtvrtek 27. prosince 2018

Dýchá


jsme z lásky zatracené děti
co pýchou posedli se do němoty
 bez pokory sobě bez paměti
a stvoříme zřídla snů pro despoty

a kdo napije se je v pohádce
ustanou lži, spory, bolesti a hádky
každý je bez srdce a za zrádce
a všichni jdoucí vpřed, jdou zpátky

z údolí slz je náhle skutečnost
domy z hradeb u osamělých tvrzí
krom majestátu je zbytečnost
a chlad není to, co mě lásko mrzí?

že nepromění už nikdo vodu
nejtěžší ze všech o-sudů je pýcha
milovat tě bez všech důvodů
a když nemůžu, tak za mě dýchá

z hrdosti plná duše, co bez těla
si náhle spojila ruce a tiše poklekla
je možná naděje, i když nechtěla
a láska není to, co nás vede do pekla