pondělí 30. listopadu 2009

Prcháme - Runaway


nemějme strach milovat
z jara nebo v rozpuku
můžeš mít i černý šat
skládat či mít rozluku
neposlouchej nikoho
kdo říká, jak milovat
jak ji najdeš, do toho
než se jenom tak bát
ta tvoje láska je jiná
kdyby byla poslední
to proto, že je jediná
na všechny tvé dny
všechno, co musíš
udělat se pravdivým
to, čím lásku dusíš
je, když nejsi svým

Michal Zachar
...................................

Všechno, co musíš udělat, je ničemu se nevyhýbat.

Věnováno obrazu Jádro lásky - Galerii RUBÍN

pátek 27. listopadu 2009

My way III.


ztratil ses v davu
tvař se nevinně
máš malou hlavu
sníš si o Londýně
pohledem svým
co se tu kouká
dobrým či zlým
jak zahnat brouka
nasazen hluboko
spadl do závějí
myšlenek naoko
co nikde nechtějí
jdou si lehnout
nikdo z nás neví
nálepek strhnout
z mozkové revue

Michal Zachar
...................................

věnováno My way is Highway
a
knize bratří Brafmanů - Houpačka

úterý 24. listopadu 2009

Noci jsou zlý


stíráš si make-up
sama se zrcadlem
nevíš, co ukrad
když zmizel den

sama se dotýkáš
sebe svou rukou
nic víc nemáš
lásku podarujou

jsi blízko tváře
a uhodila hodina
díváš se do snáře
život bez kina

sklo odráží noc
co přichází k ní
kdo má tu moc
noci jsou zlý

Michal Zachar
.............................


pondělí 23. listopadu 2009

Požehnaná a prokletá


požehnání srdcem
prokletí slovem
jak zabít bodcem
jednou a sbohem

netrefit se do čela
když nevíš lžeš
kolem jela veselá
smrt a řekla jdeš

žijeme spolu a ví
se, že jenom ona
tvou cestu oslaví
slza, co neokorá

hledáme, co zbyde
místo na pobyt
chceme žít, lidé
a nevíme, jak BÝT

Michal Zachar
.....................................

tátovi za jeho slova požehnaná a prokletá...

Náš největší úspěch nespočívá v tom, že nikdy nepadneme,
ale v tom, že vždy se zase pozvedneme, kdykoliv padneme.

Sluneční hravost


lesk slunce rozhrnuje mraky
vnímáš teplo, i když na chvíli
to tvoje tvář dokáže taky
hřát úsměvem, co je rozmilý
otáčím hlavu jako slunečnice
co hledá tvé silné paprsky
tmavý střed teplem opájí se
a chce život jako pamlsky
hřeje mě ten úsměv sluneční
v tváři odráží se s radostí
souznění, jak šnůra pupeční
spojuje lásku s hravostí

Michal Zachar
.........................................

věnováno autorce mandaly HRAVOST - Janě Janouchové

Konfucius


Co potřebujeme.
Zrodit se z lásky?
Vnímat doteky.
Jak postavit dům?

Že vyžadujeme.
Odpověď bez otázky.
Pyšní na věky.
Věřící nesmyslům.

Lesk kamene.
Černá není bílá.
Rosa na slunci.
Slunce nad léky.

Září plamene.
Zůstane a živá.
Holky a kluci.
Dospějme v člověky.
............................................

Nemluvit s člověkem, který by si dal říci, jest zmařit člověka.
Mluviti s těmi, kteří si nedají říci, jest zmařiti slova.
Ten, kdo je opravdu moudrý, nikdy nezmaří člověka,
ale na druhé straně nezmaří svých slov.

pondělí 16. listopadu 2009

Mávání motýla


stala ses motýlem
co mává křídly
a střídá polohy
čitelné i skryté

černé na bílém
nám barvy zřídly
ambrozie pro bohy
s nápisem chci tě

Michal Zachar
................................

Jediný způsob jak žít, je přijmout
každou minutu jako neopakovatelný zázrak,
což ve skutečnosti každá minuta je -
zázrak, který se nebude nikdy opakovat.

A ještě větší zázrak je, když člověk pochopí,
že tím největším zázrakem je on sám.

neděle 15. listopadu 2009

Kost


kost povolila tlaku
co jí láme její silou
krev ohně mraků
je za úsvitu milou

barvou, co je z nebe
prýští rychle z těla
když zlomíš sebe
praskne ti duše celá

tělo to hodně bolí
když stěhujeme JÁ
církev jsme podobojí
světlo, srdce a tma

až najdem jednou
síla se sami zcelovat
kost bude se mnou
držet, co mám rád

Michal Zachar
------------------
když dva jsou jako jeden a tiché znění
dává my pod usínání - jen být člověkem


Co je to dávat lásku?


Míjíme se na cestách.
A s ušima plných hudby.
Vůbec nepoznáme strach.
O lásku, cestou do záhudby.

Kde spí a jak odpočívá?
Má někdy taky svou postel?
A nebo je pořád živá?
A život nemá jako hostel?

Co je to dávat lásku?
Odstrčit balvan z pramene.
A odpovědět na otázku.
Sotva si na ni vzpomeneš.

Michal Zachar
..................................................


pátek 13. listopadu 2009

Trajekt VZÁCNO



nebeské lodi plují
dálkami, co voní
ráno, ze svých slují
vyjedou kam vloni

až náklad koření
dovezou sem k nám
podporujíc hoření
zapaluji, co mám

rozhořím na východě
sluncem bez vlasů
na západ jedou lodě
všeho jen do času

Michal Zachar
.....................................

s úctou Janu Hammerovi

čtvrtek 12. listopadu 2009

Zrání


trápím se rozeznáváním
zrání našich probuzení
kdy končím začínáním
nad tím, co je a už není

jsme tím dnem, co bude
prvním a mnoha dalšími
nebo řadou, co zbude
tvářemi trochu skleslými

stojíš na prahu setkání
s tím, cos nikdy neviděl
možná to i trochu zavání
a není, kdo by záviděl

dveře, co vedou nahoru
dveří samotného pekla
či nebe, to podle oboru
aby se duše naše lekla

a tiše naslouchala sebe
když hledáš to své místo
nevidíš pro mraky nebe
spíž je to, kde je jisto

z rána se zrání probudí
a nevíme, jaký bude let
je den z mnoha v osudí
toho, co existuje teď

Michal Zachar
.......................................

těm, co jsou svatí za to, jak jimi nejsou...

I can fly



OTEVÍRAJÍCÍ RUKA
SEVŘELA BRÁNY
PUSTILA KLUKA
TAM MEZI VRÁNY

VYPRAHLÁ POUŠT
HLEDAJÍCÍ DÉŠŤ
ŘÍKÁŠ MI HLOUBŠ
TEĎ DEJ SE VÉST

JDOUCÍMÍ ZVÁN
ZASTAVIL ČAS
DO VÍNKU DÁN
NEZASÁHL NÁS

JEDNOU POMINE
VŠE A S NÍM I ČAS
CO NÁS NEMINE
ŽE VŠE JE V NÁS

Michal Zachar
................................

všechno bude jednou vyneseno na povrch
vše bude jednou zváženo a shledáno
asi proto, že nic neutajíme
když hledáme sami v sobě

kamenům Zdeny Debelkové



středa 11. listopadu 2009

Bolest


bolest je hřích?
kolikrát zabolí
tlak srdce ztich
jsou v předpolí

kolikrát zapne
a jak najde si
cestu za mne
obvyklé počasí

jsou plné oči
těch nehraných
proměny skončí
zbude snad smích

moje a tvé jsou
hledáš sílu dáš
zasviť mi tmou
a teď dostáváš

Michal Zachar
....................................

Ekatěrině

během nejhorší z mých krizí se objevili přátelé,
od té doby je vždycky ze všeho nejdříve požádám o pomoc...


Stěhování chvíle



jak vlastně vypadáš má milá?
tajíš se někde mezi výdechy
jsi se svou láskou tak zarputilá
že srdce skočí na dva nádechy

jsou chvíle skoro samozřejmé
když odpovídáš slovu polibkem
nevidíme pravdy očím zjevné
jen ať nehneme s tím nábytkem

to, co nyní je, už za chvíli se mění
běžící chvíle proměnit se v minulost
a všem teď zbývá jen vteřina snění
pochopit, že lží už navždy bylo dost

Michal Zachar
...................................................

...kamarádce, co nevěří, že může být ženou
i přes to všechno, kam ji ženou...
...to, co jsme včera znali jsou dnes
jen záznamy postupů užívaných v minulosti...


pondělí 9. listopadu 2009

Dotek



dotek je k milování třeba
a někdy není po chuti
je jako k jídlu chleba
srdce srdcem dotknutí

dotýkáme se nejen kůží
dotykem jsou i pohledy
a píchají jako trn z růží
krásou, když máš ohledy

a dotyk hlasu, vzpomínáš?
ještě ti tóny syčí do uší
nebo jim lásku odevzdáš
taky to, co slova netuší

dotkneš se i vůní košile
ozvěna tepu letí nahoru
prostě jsou milé, nemilé
dotknout se dá i mramoru

co sami sebe pohladit?
žijem nebo jsme kámen?
srdcem potřebujem mít
chuť zlobě říct jdi, ámen

Michal Zachar
----------------------

Čekání bolí. Zapomínání bolí.
Ale není větší utrpení než nevědět,
k čemu se rozhodnout.

Zas začal den


Začal den a bez rodiny.
Co odešlo? Sen? Jediný?
Probuzení k ránu jsou tvrdá.
Podlehnout klamu, buď hrdá.
Přísahat na život, podlehnout.
Odškrtni 8 bod, prominout.
Jsme tím, čím jsme, vším!
Říkáme jinému, ti náležím.
A nenajde-li se už chuť milovat.
Chci pokusit se, mít tě rád.

Michal Zachar
..........................................

Komu jinému...


středa 4. listopadu 2009

Podání srdce



Spolehnout se na sebe.
Když máme podlomené zprávy.
Tak tady hledím na tebe.
A lží mám skoro přes půl hlavy.

Kde hledáme své anděly?
Ty, co nemaj nalomená křídla?
Spásu nám prý nadělí.
Ten, co dostal sám sebe z nitra.

Hledáme meshiase venku.
Kde jsou všichni ti dávno cizí?
A v kapse navštívenku.
S adresou, co nám právě zmizí.

Doma je uvnitř srdce.
Když nevěříš, tak si ho stiskni.
Tlač na něj, ne prudce.
Hrát životem s dlaní si riskni.

Kdo je já a kdo zas ty?
To, když držíš srdce v dlani.
Jsi ten, co bourá mýty.
Já, člověk rozhoduji podání.

Michal Zachar
.................................................


úterý 3. listopadu 2009

Psi na řetězech


nejde už takhle dál žít napořád
stejně, jak čeká společnost
kdo z nás je hodný a kdo neřád
skáču z myšlenek pro radost

chutnáme s drogou přijetí
úspěch je dotáhnout to daleko
nebo být v novinách vzápětí
být šéfem nejen nad Seinou

když toužíme po své droze
a nikdo nepřizná si závislost
psi připoutaní řetězem k noze
podupává do taktu, že nemá dost

pravdivé peklo jsou ostatní lidé
a lež ztratila kabát s převlečníkem
chovejte se líp, nejlépe neubyde
chovají se ti, co zbláznily se smíchem

závidím zvířatům, co nemají rozum
co nehodnotí sami sebe metrem
etikety, která teď hraje pozérům
co neběhají s děravým svetrem

když nevím, kam už s tím jít
tančete na hudbu, které máte dost
vždyť nemusíme sami sebe bít
a tvrdit, že přeci nám jde o radost

Michal Zachar
..............................................

Davidovi

Strach z utrpení je horší než utrpení samo.
A žádné srdce nikdy netrpělo,
když se vydalo hledat své sny.



Plamínky svíček


mihotání svíček
v našem pokoji
nestačí zahnat tmu
mačkám ten míček
co dalas mi předloni
dotyk dávám snům
plamínky letmé
hřejí až do běla
když dostanou sen
poslepu ve tmě
říkám, cos nechtěla
a míček letí ven
když podzim sedá
do krajních poloh
vzpomínky zhasnou
tvář tvá je šedá
kdo vlastně pomohl
teď letí tu tmou

Michal Zachar
------------------
Někdy může naprosto nepodstatná událost
změnit všechno krásné v okamžik úzkosti.
Lpíme na hledání smítka v oku a zapomínáme
se dívat na hory, pole a olivové háje.


Daidalos


když se dívám
teďka na syna
sen zas mívám
že vše začíná

pohled do očí
co neuhnou
srdce roztočí
tlakem nás obou

jak vidíme se
a máme to své
moc snažíme se
nezranit perutě

slovo je tělem
koukám na syna
ve tmě světlem
pírkem dobýván

přidat teď vosku
jemu do křídel
hlavně ne do mozku
podle pravidel

Michal Zachar
..............................

Janovi - mému synovi