Zobrazují se příspěvky se štítkemlásky. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemlásky. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 22. prosince 2018

No war no more


byla jsi moje tma tmoucí
a já jsem vystupoval z lůna
bod spásy srdce pro tonoucí
okamžik, co praskla struna

výčitka zrozená hříchem
že milovat není povinnost
jsi přenádherným smíchem
toho, že lásky není dost

objevila jsi se jako slzy
tryskající ze známého zdroje
že žít láskou není nikdy brzy
a má duše je stejná jako tvoje

neděle 11. února 2018

Do konce času



někdy jsou slova na přítěž, stačí doteky
život se pod věčností pomalu stmívá
ač nejsem Alaladin, tam v dálce daleký
i kdybych umřel, zůstaneš ve mě živá

říká se, že věčnost smrti začíná láskou
když žiješ pomalu, jen po sekundách
navždycky je dech tvůj mou poukázkou
k hostině na níž si nikdo nepochutná

a tak se dáváme do tance, co nekončí
včera možná mi chyběla tvá pokora
ruka tvá pohyby srdce srdcem dokončí
z atomů skládá se zítřek jako opora

v náručí tisknout dokud zas neuvěříme
že nikdo neumřel, dokud se ještě zpívá
nazí nežli odejdem ještě se zapotíme
i kdybych umřel, zůstaneš ve mě živá

středa 12. července 2017

Strach na řasách


z mlhy vycházejících vlků
se do dlaní vloudí strach
a hrdličky nikde, ani vrků
 a tma ti usnula na řasách

slyšící bolest, šumí moře
tlukotem tlapek do mechu
a v očích vidíš sebe hořet
po trnech šlapat bez dechu

a tak se chodíme sloučit
živoucí duše, co jsou mrtvi
ptáš se mě, co je to soucit?
to je tvá bolest v mém srdci

pondělí 4. dubna 2016

Kořeny lásky


stromy jsou strnulé svým klidem
 o který se teď v tichu opíráš
nehybné jak Bůh, jdou k nám, lidem
zazpívat si tichý otčenáš

to hlasem zvuku a rozděleni vedví
z lehkosti srdce zachytit
když čaruješ dlaněmi svých větví 
jsem doma, kde mám být

teď duše stromu otřásá se chvěním
když hledíš do kořenů lásky
a troufneme si říct: "lásko já nevím,
lze prožít ticho bez otázky?"

středa 14. ledna 2015

Pěst lásky


miluji tě, protože jsi
vlídná pěst lásky v dlani
miluji tě, den počítám po dni
od soumraku do svítání

miluji tě, šeptem básně
co slova hází pod hladinu
miluji tě, ve tmě, když krásné
světlo třeba´s nerozvinu

miluji tě, bez omluvy
dokonalosti jsem se zřeklo 
miluji tě, pravdou bez výmluvy
i kdyby jí mělo být peklo

pátek 11. dubna 2014

Ocásky

foto: KAREL ZAKAR

kolikrát jsi po špičkách
šla blíž a najednou
se zvedla vlna lásky
co zametá prach
v myšlenkách, co dosednou
rozumu na ocásky

lásko jsi klíč ke všemu
k myšlenkám srdce jdeš
skrz bránu ticha
když vše dáváš strážnému
andělu a zla zbavuješ
piju tě z kalicha

chtěl bych křídla mít
a život ne jen pro okrasu
tebou pronikat
 prostorem volným být
 v kráse Bůh dal spásu
když pro ní musíme umírat