Zobrazují se příspěvky se štítkemstrom. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemstrom. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 14. května 2017

This Is Not The End

zdroj obrázku

až umřu vrátím se, jak vlk
abych zkusil běhat
tiše a přitom si, sem tam frk
ať dotkne se mě něha

až umřu vrátím se, jak pták
co si mávne křídly
od země stoupá až do oblak
aby mne neodmítli

až umřu vrátím se, jak strom
a s hlubokými kořeny
to, aby duše zněla jako hrom
a našla všechny prameny

až umřu vrátím se, jak kámen
co leží, jen tak, pod zemí
a v pravdě tíhu světa, ámen
proniká chvílemi

pondělí 4. dubna 2016

Kořeny lásky


stromy jsou strnulé svým klidem
 o který se teď v tichu opíráš
nehybné jak Bůh, jdou k nám, lidem
zazpívat si tichý otčenáš

to hlasem zvuku a rozděleni vedví
z lehkosti srdce zachytit
když čaruješ dlaněmi svých větví 
jsem doma, kde mám být

teď duše stromu otřásá se chvěním
když hledíš do kořenů lásky
a troufneme si říct: "lásko já nevím,
lze prožít ticho bez otázky?"

pondělí 29. září 2014

Chvět

link FOTO

jak voda a oheň spojení jsme
a zapšklí jenom svou touhou
pouští je každý, kdo nemá vše
že život je jen stínu šmouhou?

bolí to, když shazujem křídla
jako když se strom začne chvět
a v srdcích nenacházím zřídla
ale dodnes vím, jak jsi zbledl

jak meč chvěje se sukní ženy
to když si vítr hraje a zmítá
my v církví, kde nejsme členy
hrajem, že láska je sudba vžitá

bolí to, když shazujem křídla
jako když se strom začne chvět
a v srdcích nenacházím zřídla
ale dodnes vím, jak jsi zbledl

v těle, kde slova nejsou hostem
doufáme, že dávno zrezivěly
jsme týmž a jedním ostnem
jsi nebo nejsi lásko na příděly?

bolí to, když shazujem křídla
jako když se strom začne chvět
a v srdcích nenacházím zřídla
ale dodnes vím, jak jsi zbledl

úterý 9. dubna 2013

Držet ruce vysoko (hands held high)

věnováno Pavlu Křenovskému

každý den je začátkem života
svoboda stát se čím jen chceš
křik racků nad mořem kolotá
hned, jak se se svou lodí hneš

já chci být jen stromem v poli
co uleví od namožených křídel
rackům, co svoboda nezabolí
já rájem v poli všech plavidel

a tak držím ruce stále vysoko
ať mají si na co usednout
a na srdce uložené hluboko
až budou ho chtít si vyzvednout


„Příroda nám dala krátký život, ale památka na plodný a pracovitý život zůstane věčně.“
Marcus Tullius Cicero

středa 6. února 2013

A nic víc


s kořeny starých stromů
se teď moje touha objímá
a přítomnosti u sta hromů
lžu se zavázanýma očima

smíš pouze tušit hádat žít
až nakonec, když najdeš
uzel, co držel šátek a svit
odhalující pouhou faleš

jen s touhou po koruně
zašlapáváme si kořeny
a paprsek světla duněl
jak byly vlastně vzdálený

svědectví smyslu bodů
z hmatatelných zřítelnic
a všichni v jednom kódu
láska je život a nic víc

neděle 1. dubna 2012

Stojím jako strom


stojím a jsem rád
že mohu milovat tě
když dotýkáš se listem
mne, co píše slovy
o životě o nejistém
a o všem ani nevypoví

stojím a jsem čas
který tiše odvál tě
když se Bohu prostíráš
unášen větrnými stvoly
vše jsi dal a máš
tu teď trochu glorioly

stojím jako strom
tak já prožívám tě
nemohu se sám hnout
bez tvých duše polibků
jdu tě obejmout
jsi střípkem ke střípku

Michal Zachar