Otčenáš (aramejsky)

Abvún d-bá-šmája
Netkádaš šmach
Tejtej malkutach
Nechwej c´vjánach ajkána d-bá-šmája af b-árha.
Hav lan lachma d-sunkanán jaomána.
Wa-š´bok lán chaubéjn (w-achtachejn) ajkána d-af
ch´nán švokn l-chaj´bejn.
We-la tachlán le-nesjúna
Ela pacan min biša.
Metol d´lache malkuta wa.chajlá wa-tešbuchta l´alám almín.
Amen.

Pohádka pro nejmenší…

Sedí na střeše dvě děvčátka.

Jedno dobré a druhé zlé.

A plivají na kolemjdoucí.

Zlé děvčátko se strefilo 2x a dobré 4x.

A tak zase jednou dobro zvítězilo nad zlem...

Citát Marka Twaina

„Držte se stranou lidí, kteří znevažují vaše ambice. To malí lidé to dělají,
ale opravdu velcí lidé ve vás vyvolají pocit, že i vy se můžete stát velkými.“
-- Mark Twain 1835-1910, spisovatl a humorista

"Keep away from small people who try to belittle your ambitions. Small people always do that,
but the really great make you feel that you, too, can become great."
-- Mark Twain 1835-1910, Writer and Humorist

4 královny

Kdysi dávno žil jeden král, který měl čtyři manželky. Nejvíc miloval svou čtvrtou královnu a zahrnoval ji bohatstvím. Také měl velice rád svou třetí ženu a často ji sebou brával na návštěvy do sousedního království. Měl však vždycky strach, že ho jednou opustí. Jeho druhá žena byla laskavá, radila mu v obtížných situacích a mohl se jí vždy svěřit. První žena mu byla velice oddaná a loajální a ačkoliv ho velmi milovala, nezajímal se o ni a spíše ji ignoroval.

Jednoho dne král těžce onemocněl a tušil, že dny jeho života se chýlí ke konci. V myšlenkách se procházel svým bohatým životem a měl strach, že bude sám, až umře. Zeptal se tedy své čtvrté královny: „Miloval jsem tě ze všech nejvíce, dával jsem ti nejlepší šaty a zahrnul nejlepší péčí. Teď, když umírám, budeš mě následovat a budeš mou věčnou společnicí?“ „Na to zapomeň!“ odpověděla a bez loučení odešla.

Smutný král se zeptal své třetí ženy: „Miloval jsem tě z celého srdce. Nyní, když umírám, budeš mě následovat a budeš mou věčnou společnicí?“ „Ne!“ odpověděla. „Život je příliš krásný! Až umřeš, znovu se provdám.“

Pak se zeptal své druhé manželky: „Celý život jsem tě miloval. Nyní, když umírám, budeš mě následovat a budeš mou věčnou společnicí?“ „Lituji, ale tentokrát Ti nemohu pomoci,“ odpověděla. „Mohu ti však uspořádat pohřeb.“ V tom sklíčený král zaslechl hlas: „Já s tebou zůstanu a budu tě následovat, kamkoliv půjdeš.“ Král zvedl hlavu a uviděl svou první manželku. Byla hubená a zanedbaná. S velkou lítostí odpověděl: „Měl jsem se o tebe starat mnohem víc, dokud jsem mohl!“

Všichni ve skutečnosti máme čtyři partnery ve svých životech. Naším čtvrtým partnerem je naše tělo. Bez ohledu na to, kolik úsilí vynaložíme na to, aby vypadalo dobře, budeme se muset odloučit, když umřeme. Náš třetí partner je náš majetek, náš status, naše bohatství. Když umřeme, vše odejde za ostatními. Náš druhý partner je naše rodina a příbuzenstvo. Bez ohledu na to, co pro nás během života udělali, nejdále, kam za námi mohou jít po našem boku, je hrob. A náš první partner je naše duše, která je často zanedbávána v honbě za majetkem, mocí a požitky ega. Ale pouze duše nás bude následovat všude, kam jdeme.

Ponaučení:
Starejte se o své tělo a udržujte ho zdravé, abyste mohli žít plným životem. Užívejte si svého majetku a pohodlí, které vám poskytuje. Těšte se ze společnosti, lásky a přátelství svých bližních. Ale nezapomeňte se starat o svou duši – je zdrojem veškerého života a je vaším nejvěrnějším přítelem.

Hvězdy jsou od noci rozmazané...

Hvězdy jsou od noci rozmazané, probudit světlo je truchlohra. 

Sklenka a desky jsou obehrané, pastička na myš, co nesklapla. 

Vyběhla do noci co ránem není, smrt vztahu rychle přiběhla. 

Jsem stavbou kámen na kameni, jsem osudná jízdenka do pekla. 

Když světlo probudí svět kolem, ten tvůj už bude spát. 

Cos miloval, odešlo, sbohem, a ráno vítáš slunce zase sám. 

mé sestře Blance

Náčelnická...

Takhle se jeden cestovatel v amazonském pralese octne uprostřed kruhu divochů s napřaženými oštěpy. Jejich náčelník stojí přímo před ním.
Rozhlédne se kolem a povzdechne si:„ Bože, tak a teď jsem v prdeli.“
Na obloze se rozzáří jasné světlo a mocný hlas zahřmí: „Ne, nejseš! Vezmi do ruky ten kámen co leží u tvých nohou a rozbij náčelníkovi lebku!“
Cestovatel se sehne, popadne kámen a vší sílu s ním praští náčelníka. Náčelník padne k zemi mrtev.
A z nebe se zase ozve silný hlas:„ A teď jsi v prdeli!!!“

když pršelo...

Zrovna hustě pršelo, když mistr Jošida vyprávěl žákům tento příběh:

Mistr meče a zenový mnich se v chýši ukryli před bouří. Rozhodli se, že zkusí odseknout déšť pomocí své dovednosti. Když si dali tento úkol, šermíř řekl: “Vytáhnu svůj meč, vyjdu, odseknu déšť, obejdu kolem, kde jsem seknul a nebudu mokrý.” Šel ven, běžel v kruhu, učinil svůj slavný sek a vrátil se. Mnich ho prozkoumal a řekl: “Zde je jedna kapka deště na tvém rukávu. Tvá magie nestačila.” Pak šel ven mnich, usadil se do zazenu a vrátil se po chvíli zpět. “Jsi zcela promočený!” vykřikl šermíř. “Nejsem však promočený v mé mysli,” byla mnichova odpověď.

V tomto bodě Jošida vysvětlil, že oba muži byli posedlí připoutaností. Šermíř chtěl být nejlepší ze všech šermířů, kteří kdy žili, a mnich chtěl dosáhnout osvícení (satori). Oba byli připoutáni ke svým ambicím. Tehdy se mistra Jošidy otázal jeden žák.: “Co byste udělal vy, mistře?”
Jošida beze slova vstal, otevřel svůj deštník a vyšel ven do deště.

OKA mžik...

Tvá křídla dýchnou vlahým ránem
rosou co stéká z okapu na obrubník.
Jsem stejně napnut, prasknu málem,
když uvidím tvůj oka mžik.

Krásná jsou rána ve tvých očích
a bělma pálí do běla.
Tu hloubku nenahmatáš
a víš, žes potkal anděla...

Michal Zachar

Podzim mouřenínek...

Mouřenínek světem táhne dlaň
a jeho prsty umazané,
pomalu tisknou naši stráň
do role ušmudlané.
To podzim přichází
až všechno listí sedne,
jen tvoje krása zůstává,
jak tvoje oči ve dne.

Michal Zachar
----------------------------------------------------------------------------
Miluji vůni nerozvité růže, vůni francouzského venkova z jara
a vůni ženského podpaží na podzim.

Krásná nebo ošklivá - Anthony de Mello

Chcete-li se dotknout skutečnosti nějaké věci, je ze všeho nejdříve pochopit že každá představa skutečnost narušuje a je překážkou ve vidění skutečnosti.
Představa není skutečnost, představa vína není víno a představa ženy není nějaká konkrétní žena. Pokud chci skutečně vnímat nějakou ženu, musím odhodit své představy a vejít ve styk s její jedinečností a prožít ji v její konkrétnosti. Většina z nás si nedává tu práci vidět tu konkrétní, živoucí a jedinečnou věc, ale vidí je poletujícího vrabce. Nikdy nevidí ten nádherný zázrak jedinečné lidské bytosti před sebou, vidí jen nějakou indickou venkovanku. Představa je překážkou ve vnímání skutečnosti.

A existuje ještě jedna překážka ve vnímání skutečnosti - HODNOCENÍ. Tato věc či osoba je dobrá či špatná, ošklivá či krásná. Překážkou je už jen to, že mám představu Indky nebo venkovanky nebo ženy když se dívám na konkrétní bytost. Ale já k tomu přidám i hodnocení. A řeknu: "Je hodná," nebo "Je zlá," nebo"Je krásná a přitažlivá," nebo "Je nepřitažlivá a škaredá."
To mi ještě více brání ji vidět, protože ona není ani hodná ani zlá. Ona je "ONA" v celé své jedinečnosti. Krokodýl nebo tygr není ani hodný ani zlý, jsou to jen krokodýl a tygr.

Hodní nebo zlí jsou jen ve vztahu k něčemu vně nich. To já je nazývám hodnými či zlými podle toho, do jaké míry vyhovují mému účelu, těší mé oči, pomáhají mi nebo mi hrozí.

Teď si vzpomeňte na sebe, když vás někdo nazval přitažlivými nebo krásnými či snad úžasnými. Buď jste se zatvrdili, protože jste si řekli sami o sobě, že jste ve skutečnosti oškliví a nechápete, jak na to ten člověk přišel. Nebo jste se slovům onoho člověka otevřeli, protože jste si o sobě mysleli, že jste krásní, a nechali jste se pohnout lichotkou. V obou případech jste se zachovali nesprávně, protože vy nejste ani ošklivá ani krásní. VY jste VY.

Když se chytíte do sítí hodnocení lidí kolem vás, živíte plody nervózního napětí, nejistoty a strachu; protože když vás dnes nazvou krásnými, povznese vás to. Ale až vás zítra nazvou škaredými, budete z toho sklíčeni.
Náležitě správná reakce je: "Tento člověk mě vidí za svého současného vnímání jako krásného, ale to nic nevypovídá o MNĚ. Na jeho místě by mě mohl někdo jiný z jiného prostředí, v jiné náladě a s odlišným vnímáním vidět jako škaredého. Ale to by o MNĚ také nic nevypovědělo."

Jak snadno jsme pohlceni hodnocením druhých a pak si vytváříme obraz o sobě samých, který na těch hodnoceních stojí. Abyste se opravdu dobrali k jádru je potřeba vyslechnout to tzv. dobré i to špatné co o nás říkají, ale citově se neangažovat íce než počítač při vkládání dat. neboť to, co o vás říkají, vypovídá víc o nich než o vás.

Pokud hodnotíte, odsuzujete, chvalujete, vidíte vůbec skutečnost? Díváme-li se na věci a lidi skrz hodnocení, schválení či zavržení, není to ta největší překážka chápat a pozorovat věci takové jaké jsou? Dávejte si pozor, když vám někdo řekne, že pro něj znamenáte mnoho. Když ten kompliment přijmete - otevřete se napětí. PROČ byste chtěli pro někoho hodně znamenat a podrobit se jeho uznání a hodnocení? Proč byste neměli být spokojeni sami se sebou tak, jak jste?

Když vám někdo řekne, jak jste užasní, nemužete udělat chybu, když si řeknete: "Na základě jeho vkusu, potřeb, tužeb, chyb a projekcí jsem tomuto člověku obzvláště libý. To však o mne jako o bytosti nic nevypovídá. Tedy v okamžiku, kdy kompliment přijmete a necháte se jim unést, předáváte vládu nad sebou samým do rukou toho člověka. A pak budete schopni udělat všechno, abyste pro něj byli úžasní i nadále. udete žít v neustálém strachu, abyste nepotkali někoho, kdo se pro něho stane jedinečnějším, neboť tak byste mohli přijít o jedinečné postavení, kterému se v životě toho člověka těšíte. A budete pořád jen tančit, jak on píská, žít podle jeho představ a ztratíte tak svobodu. Stali jste se na něm z hlediska svého štěstí zavislí, neboť jste dovolili, aby se vaše štěstí stalo závislým na jeho hodnocení!

A pak to můžete dál pokazit tím, že začnete vyhledávat další lidi, pro které byste byli jedineční, a vložíte do toho spoustu času a energie do ujištění se, že o vás tento obraz nikdo neztratí. Jak je takový život únavný...
A pak se najednou dostaví strach. Strach, že se ten obraz rozbije.

Jestliže v životě hledáte NEOHROŽENOST a SVOBODU, rozhodně tomu přestaňte věnovat pozornost. jak? tak, že odmítnete lidi brát vážně, až vám budou říkat, že jste jedineční. Ta slova jsou zkátka jen výpovědí o mém rozpoložení, vkusu a současném stavu mysli a vývoje. Nic jiného. Přijměte to jako fakt, ale NETĚŠTE SE Z TOHO. Těšit se můžete z mé společnosti, nikoliv z mých komplimentů. Tešit se můžete z rozhovorů se mnou, nikoliv z mé chvály. A jste-li moudří, budete mne podněcovat k tomu, abych si našel spoustu dalších jedinečných lidí, to abyste náhodou někdy nepřišli do pokušení udržet si obraz, který o vás mám. Ten už vás takto nemůže těšit, protože dobře víte, že se může kdykoliv změnit. Těšíte se tedy z přítomného okamžiku.

Podívejte se nyní na obrazy, které o vás lidé mají. Říkají vám, že jste geniální, moudří, hodní nebo svatí, vy z toho máte radost a v tom okamžiku ztrácíte svobodu, teď se už jen budete bez ustání snažit udržet si jejich dobré mínění. Budete se bát udělat chybu, být sami se sebou nebo říct či udělat cokoli, co by ten obraz pokazilo. Přišli jste tak o možnost udělat ze sebe hlupáka, zesměšnit se, stát se terčem posměchu, dělat a říkat to, co se vám zdá správné; spíše než co zapadá do obrazu, který si lidé o vás vytvořili.

Jak to otočit? Mnoho hodin trpělivé práce. Pozorujte se! Poznávejte a pozorujte a buďte si vědomi svého hloupého obrazu a toho co vám přináší. Nabízí totiž jen vzrušení kombinované s notnou dávkou nejistoty, nesvobody a trápené. Pochopíte-li to, ztratíte zájem být pro někoho jedineční či být někým velmi ceněni.

Buďte sví; mluvte, chovejte se a jednejte podle svého - nezávisle na tom co si o vás myslí lidé. Budete něco jako ptáci nebo květiny, které si tak absolutně nejsou vědomy vlastního JÁ; které jsou natolik zaměstnány úkolem ŽÍT, že se ani v nejmenším nestarají o to, co si o nich ostatní myslí a zda jsou pro někoho jednineční či nikoliv.

PAK BUDETE KONEČNĚ NEOHROŽENÍ A SVOBODNÍ . . . . .

Ráno

Na co myslíš, když ráno vstáváš?
Na jídlo a pití, na potěšení, která tě čekají?
Na práci, kterou musíš vykonat, na námahu, která tě čeká?
Na úskalí a nebezpečí, kterým budeš muset čelit?
Na to, čeho můžeš dosáhnout, na úspěch?

Jen nechej všechny světské myšlenky, ať se ti honí hlavou;
pak je nechej odplynout jako špínu v řece.
Vyprázdni od nich hlavu, ať v tvé mysli zavládne pokoj.
Tiše a pokojně čekej, co den přinese...

Dívka

Tanzan a Ekido jednou putovali blátivou cestou. Padal těžký liják.
Když došli na křižovatku, uviděli dívku v krásném kimonu, jak se marně snaží přejít přes rozblácenou cestu.
Tanzan vzal dívku do náruče a přenesl ji na druhou stranu.
Ekido neříkal nic, dokud je nezastihla noc v klášteře. Pak už se nemohl udržet.
"My mniši se nemáme přibližovat k ženám," vyčítal Tanzanovi, "a zvláště ne k těm hezkým.
Je to přece nebezpečné. Proč jsi to udělal?"
"Nechal jsem dívku tam," řekl Tanzan. "Ty ji s sebou pořád nosíš?"

Až tu nikdo nebude...

Když byl mistr Tsui-wei otázán, jaký je smysl buddhismu, odpověděl žákovi:
"Počkej, až tu nikdo nebude, pak se to dozvíš."
Po chvíli žák opět přišel s toutéž otázkou. "Říkal jsem ti - až tu nikdo nebude, nestačí ti to?"
"Ale vždyť už všichni žáci odešli!" Mistr mlčel a sledoval, jak žák stále nechápe.
Vyzval proto žáka, aby s ním šel k bambusovému háji.
Tam ukázal: "Tohle je dlouhý bambus a tohle je krátký."

Jak se sprchuje muž...

Svlékne se už v ložnici a nechá věci rozházené na zemi u postele. Do koupelny jde nahý. Potká-li cestou svoji přítelkyni, vybafne na ni a zamává svým „mackem“. Podívá se na sebe do zrcadla, zatne biceps, zkontroluje velikost penisu a poškrábne se v rozkroku. Teprve pak vleze do sprchy. Nezabývá se tím, že by hledal žínku. Stejně ji nepoužije. Stačí mýdlo, je-li zrovna k dispozici. Umyje si nohy. Umyje si rozkrok. Umyje si podpaží. Přitom se vymočí do odpadu. Taky si nahlas uleví, aby věděl, jako to ve sprše zní a ozvěně se zasměje. Našamponuje si vlasy, vytvaruje účes pankáče, odhrne závěs a pohlédne na sebe do zrcadla. Pří té příležitosti si zopakuje grimasy, které dělal na děvčata už v základní škole. Nakonec si vlasy lehce spláchne. Když vyleze ze sprchy, zjistí, že na podlaze je spousta vody, protože zapomněl zahrnout závěs. S myšlenkou, že to dříve či později uschne, se zběžně utře, mokrý ručník přehodí přes tyčku závěsu. Ještě než vyjde z koupelny, kde nechá svítit světlo, pohlédne na sebe do zrcadla a zkontroluje velikost penisu. Potká-li svoji přítelkyni cestou do ložnice, odhrne si ručník a pochlubí se, jak je „voňavý“. Za celé dvě minuty je oblečený a připraven na všechno. I na to, aby se zase svlékl a mohl se milovat ve sprše.